Projeli jsme naším vlastním autobusem hradbou stromů a ocitli se v tajuplném lese. Nikde nikdo, jen zpěv ptáků a určitě někde v houští i srnky, i když jsme je neviděli. Jen jak jsme vytáhli z autobusu kufry a ten odjížděl, jako by se svět proměnil. Obloha se hrozivě zatáhla, koruny stromů ztemněly a spustil se prudký liják. A jsme ztracení v lese!

Což nám tedy nevadí, ono jsme sice byli ztracení, ale na pohodlné základně se dvěma skvělými chatami a ještě velkou společenskou místností. A tak jsme přeskotačili valící se potoky vody, pěkně se tam zavřeli a vzali do ruky, co kdo chtěl, karty, deskovky, lego, až jsme si vybrat nemohli.

Ale déšť netrval zas dlouho, jak utichl, přišel čas prozkoumat, kdeže to jsme vlastně ztracení. Šli jsme les prohledat, najít cokoliv, co by se nám k tomu přežití mohlo hodit. A ještě k tomu každý z týmů našel kus básničky, kterou si také přečtěte, protože podle ní jsme pochopili, co se bude dít dál.

Šel tajemným lesem poutník a jeho přátelé,
jsou tomu už stovky let,
kdy ještě býval jiný svět.
Pěšiny lesní je zradily,
do hlubin stromoví svedly jejich kroky,
ta místa by lidé znát ani neměly,
vždyť cestu odsud mohou hledat roky.
Slézaly skály a močály se brodily,
alej za alejí prochodily.
Nikde z lesa cesta ven,
pohodlí domova už pro ně byl jen sen

Noc padla a s ní hrůza a běs,
co všechno skrývá tajemný les?
Tmou nese se chmurné houkání,
každého z nich vyruší ve spaní.
Poutník však bdí a sleduje přátele spící,
v torně už jen zbytky chleba dlící.
Už myslí jen na sebe, přátele zradí,
poslední sousta jim odnese kradí.
A jen sám utíká do noci.
Tomuto člověku už není pomoci.

Les nad ním stáhne své koruny stromů,
poslední myšlenka jeho, jak moc by chtěl domů.
Zem vtáhne ho do sebe, obmotá kořeny,
utichne ptáků zpěv, veškerý ruch.
Už není člověka, zbyl jenom duch.
Varuj se, poutníče, vydat v jeho stopách.
Sám neznáš cestu ven, uvěznil tě les?
Zahraj mu píseň svou a objeví se běs.
Ať se tvá píseň nese ke košatému dubu.
Přesvědč ho, že neuděláš stejnou chybu.
Pěšinou lesní cestu ti ukáže,
jen jestli máš na to dost kuráže.
Vrátíš se z lesa a zazní tvůj svobodný vzdech,
nebo tě v houštině poroste mech!

A tak jsme se hned ráno vydali lesního ducha vyvolat. Stačilo zahrát na okarínu, zavolat ho a čekáme, co se bude dít. Před námi se k lesu rozprostírá louka. Stébla trávy se ohýbají ve větru, nikde nic a pak se tráva divně zachvěje... zjeví se v ní srnčí rohy a pak z ní začne vyrůstat strašidelná postava. A duch lesa kráčí k nám.

Ale my se ho nebáli. Prostě jsme se ho na rovinu zeptali, jak se z lesa dostat a on nám to vysvětlil. Když prokážeme ve hrách a stezkách s úkoly, jak dokážeme spolupracovat a jací jsme kamarádi a kamarádky, tak nás z lesa vyvede. Ostatně jak to chodí s takovým lesním duchem, si můžete přečíst i v e-booku. A tak jsme se rozdělili do třech kmenů a začali spolupracovat i vzájemně přátelsky soupeřit.

A už to jelo, nejdřív v lese nalézt vše, co se hodí na stavbu příbytků a pak je také postavit. A hned zas potom zahrát si týmové hry a sbírat body, co to jde. Protože hned po obědě jsme zasedli ke kmenové radě a ve svých kmenech si body rozdělili.

A přišel čas se také něco naučit. Ale zábavně! Náš zdravotník nám v praxi ukázal, jak je to s tou první pomocí, čím co obvázat, kde koho bouchnout, když mu zaskočí, co je málo nebezpečný úraz a co hodně, tak vůbec všechno čím se zachraňují lidské životy. A pak už jsme se krvavě namaskovali a vyřádili se s obvazy a obinadly!

Den ale ještě nekončil, protože přišel večer, a ty si na akcích umíme vždycky pěkně užít. A tak jsme se vydali do hloubi stmívajícího se lesa, abychom zachránili naše ztracené kamarády, splnili lesní úkoly, obelstili vlkodlaka a tak. Protože jen tak jsme si mohli zasloužit táborák.

Ale je tu ještě před námi celá neděle a s ní velká olympiáda se spoustou disciplín i tou ze všech samozřejmě nejoblíbenější: mlácení do sebe molitanovými tyčemi.

Dokázali jsme to! Duch se s námi přišel rozloučit i s diplomy, bonbony a odměnami, uznal, že si zasloužíme být vyvedeni z lesa. I když... ono bychom v něm klidně ještě pár dní bloudili.

A už víme, že kamarádství je ze všeho nejdůležitější, a protože jsme si tu nové kamarády našli, těšíme se na ně zas příště třeba na letních táborech!


Zobrazit fotogalerii Zobrazit e-book