Letní tábor - Zachraň říši Ninjago!
 

Slyšte dobře příběh o tom, kterak se v bájné říši Ninjago sešla padesátka slovutných válečníků, aby se postavili proradnému zlu a svedli velkolepý turnaj v dovednostech ninjů. Vše začalo, když se válečníci nalodili na létající dračí loď…


Ale mistře Wu! Nám to přišlo spíš jako autobus. Pěkný autobus, pohodlný, cesta v něm docela utekla, ale fakt nelítal. A nebylo nás padesát, ale padesát pět, a k tomu ještě Jay, Kai, Nya, černý ninja, jak jste si pořád nemohl vzpomenout na jeho jméno, léčitelka Maya a jejich asistenti…


No dobrá, dobrá, ale to se všechno v příbězích neříká, nemůžete vyžvanit hned každou drobnost, protože pak by nebyl příběh napínavý…

No vy nás při vyprávění umíte napínat fakt dlouho! To si jeden stačí dojíst svačinu, najít kšiltovku a dojít si pro ponožky do bot, když se ho vedoucí už potřetí zeptá, jestli fakt má v botách ponožky. A pak se vrátí a zjistí, že stále vyprávíte, a ještě není ta pravá chvíle vrhnout se do akce. A tak to nechte chvíli vyprávět nás!


Takže. Všichni jsme se sešli na ninjovské základně v lesích, kde má taky správná ninja základna být. Před necelým rokem, když jsme se s mistrem Wu potkali naposledy, slíbil nám, že nás znovu povolá a tentokrát už opravdu zachráníme zeleného ninju Loyda, což jsme během pouhého víkendu logicky nestihli. A že tu byli někteří z nás, co už jedno ninja dobrodružství zažili, a spousta nových bojovníků. Takže byla velká naděje, že se nám to tentokrát fakt povede.

Loyda věznil Garmadon v nedalekém lesním úkrytu. Garmadon je takový ten černý, v samurajské helmě, když ho potkáte, určitě ho nepřehlédnete, má čtyři ruce.


Vyhrabeme teda z kufrů šurikeny, katany, nunčaky a samozřejmě správné ninja oblečení a jsme připraveni do akce.


No, a tak jsme hned po ránu vyrazili zachránit Loyda. To byla docela rychlovka, zbytek týdne se asi budeme hvězdicí rýpat v zubech, protože úkol splníme raz dva. Ale nebylo to zas tak jednoduché, protože podél cesty do lesa hlídali Garmadonovi generálové a s každým jsme museli svést souboj.


Nakonec jsme je museli překonat všechny naráz.


Ale protože Kai nás poučil, jak se přes nepřátele proplížit, nakonec to byla hračka.


Konečně v lesním vězení potkáváme Loyda. A mise splněna!


„Loyde, vraťte se k nám!“ voláme.
„Ne, já chci zůstat se svým tatínkem!“ odpovídá překvapivě.
„Loyde, nebuď rozmazlený fakan, pojď s námi, tvůj táta je ztělesněné zlo, chce ovládnout svět a má čtyři ruce!“ přesvědčujeme ho.
„Ne, zůstanu se svým otcem!“ A tak jsme se teda zas otočili a šli zpátky.

Hmhm! A to je právě důvod, proč nenechávat příběhy vyprávět mládež! Zapomněli jste říct, že Loyd byl pod vlivem mocné hadí kletby, a proto chtěl zůstat na straně Garmadona, stalo se tedy přesně to, čeho jsem se obával.

No jasný, to jsme chtěli hned doříct, arigato, sensei (to je totiž japonsky „díky mistře“, jak už víme) a teď zas můžeme pokračovat. Ukázalo se teda, že zas tak jednoduché to nebude. Navíc už Garmadon věděl, že jsme poblíž, a tak nám návštěvu oplatil.


A tehdy jsem se na scéně objevil já, abych mladé spinjitsu válečníky vedl do litého boje. Garmadon zpupně kráčel v čele své legie prokletých ninjů, které stejně jako Loyda kletbou přinutil bojovat za mocnosti zla. To prokletí mi v té chvíli bylo ještě záhadou, ale v hlavě už se mi rodil plán, jak kletbu zrušit a opět dopřát všem ninjům i mému žákovi Loydovi svobodu…

A nechtěl jste povídat o tom boji, mistře? To musíte takhle! Garmadon a ti jeho zakuklenci se sice natřásali, jak nám to nandají a měli meče a vůbec. Ale my si stoupli pěkně do řady, každý v ruce bojovou vrhací kouli, a byla nás přesila, i když prý ti jeho prokletí ninjové jsou nesmrtelní. Když tak na nás koukali a my začali počítat od tří, vůbec se nesmrtelně netvářili. Jeden nepřítel, který měl úplně stejné tenisky jako naše vedoucí (možná jí je ukradl, lump!) měl úplně slzy na krajíčku, když jsme si tak pohazovali koulemi v rukou a vykřikovali krvelačný bojový pokřik. Až ho zbombíme, tenisky mu vezmeme a vrátíme je naší vedoucí. Ta bude určitě ráda!


Bitva vypukla, jejich meče svištěly nad našimi hlavami, uhýbali jsme a opláceli údery vším, co bylo po ruce, nesmrtelní nepřátelé se dávali na úprk. Pokoušeli se rozebrat naši ochranou bariéru, ale zas tak moc se jim to nedařilo. Po nějakém čase podle sípotu a postupně upadajícího tempa nepřátel jsme si byli jistí vítězstvím, ale mistr Wu nás začal přesvědčovat, že fakt prohráváme. No je to starší člověk, budeme mu věřit.


V té chvíli se k boji přidal sám lord Garmadon, už jsme na něj všichni chtěli vyrazit a zdálo se, že vezme ruce i nohy na ramena, ale sensei Wu s ním chtěl svést souboj sám…


Protože Garmadon je mým odvěkým soupeřem a je jen na mě, abych ho jednou provždy porazil. Přece jen je také mým mladším bratrem.

Ale ve filmu říkali, že Garmadon je váš starší bratr! Mistře Wu, viděl jste film i všech jedenáct řad seriálu, že ano?

Ano, ano, přesně tak, to máte pravdu! Chtěl jsem říct, totiž, že vypadá, že je mým mladším bratrem, protože já zůstal člověkem a mám bílé vousy a je mi přes osmdesát let.

Ve filmu říkali, že sto dvacet let…

A to je přece víc jak osmdesát let! A chcete teď probírat můj věk a rodinné poměry, anebo jak se boj dál vyvíjel?

To zas povíme my! Katany o sebe třeskly, až lítaly jiskry, mistr Wu se vyhýbal úderům všech Garmadonových plandajících rukou.


„Znáš tohle přísloví, Garmadone? Čtyři ruce, žádný rozum!“
„Vyždímej si radši pot z vousů, dědku!“ šklebí se Garmadon, a že se fakt šklebil furt tou kostěnou maskou. Mistr Wu provedl spinjitsu otočku, ale Garmadon hbitě uskočil.
„Kde seš, Wu! Schováváš se přede mnou?!“
„Eee, stojím přímo před tebou, pošoupni si trošku masku, bratře!“
„Ahá! Dobrá! Před mou mocí neunikneš!“

Meče se opět střetly a bojovníci od sebe uskočili.

„A dost!“ zahřměl sensei Wu. „Dost těch zbytečných bojů! Naše síly jsou vyrovnané, tak porovnejme naše dovednosti jinak dle pradávného kodexu ninjů!“ ukončil mistr Wu souboj.

A tehdy se lord Garmadon chytil do mé promyšlené pasti. Navrhl jsem mu, aby s mými ninji změřil své síly v legendární turnaji ve spinjitsu. Pýcha Garmadonovi nedovolila, aby odmítl a my získali čas na promyšlení plánu k osvobození Loyda.

„Ale co bude hlavní výhrou turnaje?“ dorážel chamtivý Garmadon.

„Když vyhrajeme,“ pronesl mistr Wu. „Navrátíš nám Loyda. Když prohrajeme, zůstane v tvých službách.“

„A to zas ne!“ rozlítil se Garmadon. „Můj syn už bojuje v mých řadách, chci jinou odměnu! Pokud vyhraji, dobrovolně mi předáte své draky."


Po chvíli váhání mistr Wu souhlasil a Garmadon se vrátil zpět do lesů. Co však nevěděl, je, že draci našim vedoucím ninjům před časem uletěli. Už proto nám nezbývá než turnaj vyhrát!

A neváhali jsme se začátkem turnaje ani chvíli. Tedy chvíli jsme váhali u svačiny, pak u vybíjené, ale hned pak! První úkol měl prověřit naše základní ninjovské dovednosti. Museli jsme se v lese skrýt tak, aby nás Garmadon a jeho pobočník z hadího lidu nenašli. Tak to byla pro nás hračka, protože jsme se vrhli do stavění takových lesních úkrytů, že by nás neobjevil ani Sherlock Holmes.


Jak padl soumrak, Garmadon vyrazil, aby naše úkryty prověřil. Čenichal okolo nás, klel, pátral po sebemenší stopě nebo aspoň zlomené větvičce… jen zadržovaný smích nás mohl odhalit, když svými prackami už takřka šmátral po našich hlavách. Ale vydrželi jsme a v prvním kole turnaje zvítězili!


Byl jsem na vás pyšný, milí ninjové. Avšak celý turnaj byl jen mým promyšleným zastíracím manévrem. Náš pravý úkol teprve čekal na své splnění. Nevěřil jsem Garmadonovi, že nám Loyda vrátí, i kdybychom vyhráli. Zapotřebí bylo zlomit hlavně kletbu, která zeleného ninju ovládala. K tomu jsme ovšem potřebovali opět shromáždit všechny bájné zlaté zbraně, které ukořistili tajemní lesní démoni. K jejich nalezení ovšem bylo potřeba získat útržky mapy, která k nim vede…

A do toho jsme se pustili hned následující den. Vypátrat ochránce mapy nebylo zas tak složité (alespoň některé z nich), každý z našich ninjovský klanů se vydal najít jednoho. Složitější pak bylo vypořádat se s jejich úkoly.

Jak na lesní démony? Nejdříve se jich nesmíte bát, ať na vás zpod tajemných masek zírají jakkoliv strašidelně. Pak se jim musíte uklonit a hezky, nejlépe japonsky, je o mapu poprosit (onegaišimas je „prosím“, kdybyste nevěděli).

Pak už nám první démon zadal, abychom v okolí útržek mapy nalezli, ale tak, abychom během hledání nevydali jediný zvuk. Radši jsme ani nedýchali. Jenom se trochu hihňali.


To druhý démon byl mistrem v hádankách a jeho hádanky nebyly vůbec jednoduché. Tak třeba: „Ve dne malá jako myš, v noci všechno přerostu, když mě vidíš, nevidíš.“ Co je to? Nakonec jsme jej však my pokořili naší hádankou:

„Když to vyhodíš, je to žlutý, když to spadne, tak to zamňouká. Co je to?“

Démon se dlouze drbe pod maskou, nahlas si mumlá. Pak vzdychne a vzdá se.

„Cokoliv žlutýho, ale vždycky to musí spadnout na kočku!“ A démon pod maskou zachroptěl a roztřásl se, což bylo znamení, že prohrál a mapu nám předal.


Následující démon se tajemně objevil na úpatí kopce a zadal nám ninjovskou hru, hod kužely v hustém porostu. Docela by nás zajímalo, kdyby si to sám zkusil, jak to jde házet kužel mezi stromy, ale my to dokázali.


To posledního démona bylo zapotřebí hlavně najít, aby nám kus mapy dal. Všem nám to trvalo pěkně dlouho, nakonec nám musel radit mistr Wu, abychom se opravdu drželi koryta potoka, nelezli do toho kopce, opravdu má pocit, že bychom měli zkusit hledat v tom korytu potoka.„Hele, co to je? Mám do toho pořádně píchnout klackem?“


„Já si myslím!“ zakřičí náhle zdálky mistr Wu. „Že by bylo lepší teď pěkně démona poprosit, aby se už radši opravdu zjevil! A určitě do toho nepíchat klackem!“ poradil nám náš sensei.

Tak se nám podařilo všechny části mapy shromáždit. Stačilo vyčkat na správný čas a vydat se zlaté zbraně nalézt.


Garmadon ale prokoukl naši lest, protože ho napadlo, zda vůbec ty draky, co má dostat jako výhru, máme. A ono je nemáme. Garmadon odmítl v turnaji pokračovat, dokud mu je neukážeme. A tak jsme si dali jeden den trochu oddych, ale co povídáme oddych! Snažili jsme se ty draky nějak udělat a napadlo nás, že samozřejmě nejlépe to půjde z lega. Když jsme pak poslali Garmadonovi fotky našich draků, hned byl zas spokojený.


A tak mohli ninjové v turnaji pokračovat a vedlo se jim náramně, jak se sluší na žáky mistra Wu, čili mě, že.

Obstáli ve zkoušce vrhu hvězdicí.


Stejně jako ve střelbě s lukem.


Dokázali se proplížit ninjovskou sítí, aniž jediná rolnička zazněla. A pokud zazněla, tak jen velmi potichu…


Prokázali svou bojovnost v zápase, kde nemohli použít ruce, ani nohy, a tak jediné co jim zbývalo, byly inu jejich zadní partie.


Pokořili i Garmadonovu bojovnici v souboji s ninjovskými stříkacími rukavicemi, před jejich útoky se nedokázala skrýt ani za svůj štít a jen svit slunce způsobil, že se konce disciplíny dožila ve zdraví.


Avšak zrádný Garmadon se i tak lstí a podvody dostával do vedení, ninjové dodržující kodex cti mu čelili se vší vervou při skrývání a šermu v lese.


A nakonec porazili v souboji i jeho mistrovského prokletého ninju, který uznal jejich dovednosti a raději odešel ze služeb Garmadona, než by znovu čelil nabroušeným čepelím padesáti pěti ninjů, kteří na něj útočili znovu a znovu a znovu….


Přesně tak, mistře! V turnaji jsme Garmadonovi natrhli kimono a on si potupně musel vyslechnout ortel o své porážce.


Ale že se jen tak nevzdá bylo všem jasné. Potřebovali jsme ale zjistit, co chystá. A od toho jsme přece ninjové! Být ninjou to není jen lítat na dracích, bojovat, šermovat a tak dále. Ninjové bývali v dávných dobách hlavně špioni, kteří získávali tajné informace. A tak jsme se naprosto nenápadně a špionsky vydali Garmadonovi v patách, abychom zjistili jeho plán.

Podařilo se nám vyslechnout z rozhovorů s jeho generály, že se vůbec nechystá nám Loyda vydat, ale že bude jen předstírat, že se Loyd vrátil k nám a on bude mít zatím tajný úkol, aby nám škodil a zničil mistra Wu. Co hůř, dozvěděli jsme se, že jednu zlatou zbraň už má sám Lord Garmadon.

Takže je nejvyšší čas, abych se vydaly získat aspoň ty ostatní! Zlaté zbraně se skrývaly uprostřed hlubokého lesa, jejich skrýše nám sice mapa prozradila, ale ukázalo se, že je můžeme najít jen poté, co zapadne slunce. A v tu chvíli, vylezou nemrtví démoni.


Plížili jsme se lesem a překonávali jejich pasti.


Nemrtví démoni stáli strnule a bez hnutí, ale jen pokud jsme nevydali žádný zvuk. A že jsme se snažili, nikdo by nechtěl, aby se ho takový démon dotknul!


Konečně jsme dorazili až k jejich králi.


Zbývalo jediné, potichu dojít až k němu a ten nejodvážnější mohl zlaté zbraně vytáhnout zpoza jeho opasku. No nakonec jsme byli stateční všichni a prostě na něj naběhli a zbraně byly naše! Ale scházela nám zlatá kosa, kterou má Garmadon…


Nadešel poslední den, kdy nám měl Garmadon předat Loyda, avšak my již věděli, že je to past. Nezbývalo než se utkat se všemi Garmadonovými válečníky, včetně hadího krále a během boje shromáždit zlaté zbraně, které jsou nezbytné, abychom našeho přítele Loyda zbavili prokletí…


Mistře? Víte přece, že ty bojový scény nám jdou líp! Ninjaaaaa go!


A běžíme všichni na ochranný kruh, za kterým se skrývá Loyd, který se ještě brání, chudák jeden prokletý, snažíme se s ním bojovat šetrně, ale pár ran mečem v zápalu boje utrpí. Do toho si prorážíme cestu přes všechny obránce, hadí král, když se na nás podívá, zůstaneme stát jako sochy na místě… a pak zjistíme, že se zas tak nic nestane, když na místě nestojíme, a seřežeme i hadího krále.


Garmadonovi se vyhýbáme, protože sensei Wu s ním sám svádí souboj. Koukáme, jak ti dva mocní válečníci spolu šermují, sek do jedné ruky, do druhé a Garmadonova katana odlétá do dálky.

„Bratře! Nemusí to skončit krveprolitím,“ říká mistr Wu, no my bychom to klidně tím krveprolitím skončit nechali. „Předej mi zlatou kosu a nechám tě odejít.“


A Garmadon uznal svoji porážku, prchá provázen našimi dobře mířenými posměšky na jeho plandající ruce i pochroumanou masku.

Obestoupíme Loyda se zlatými zbraněmi. Moc spinjitsu vytryskne a…


„Kde to jsem? Co se stalo?“ diví se Loyd a už je opět jedním z nás. Přátelsky ho objímáme, zaslouží si to potom, kolik ran od nás ale úplně omylem schytal. Nakonec ta mise tedy nebyla zas tak jednoduchá!


A nám zbývá celý zbytek dne, abychom po všech bojích a turnaji relaxovali. A nejlépe se relaxuje na tobogánu a koupališti!


A vítězství je potřeba oslavit na stylové diskotéce!

Takto se rozrostly řady ninjů, aby chránili říši Ninjago před vším zlem. Jaká další dobrodružství je čekají? Dozvíte se na dalších víkendových akcích a táborech….


Zobrazit fotogalerii