Přemýšlíte, jak je možné doopravdy se dostat do světa Minecraftu a zkoumat ho a vytvářet ve skutečnosti? Nejen u počítače, ale fakt se stát jedním z hráčů a podívat se do svého nejoblíbenějšího světa? Pojďte a my vám o tom všechno povíme, protože právě my to doopravdy zažili! Jsme těmi nejlepšími hráči Minecraftu (už na to máme i certifikát) a tohle jsou naše dobrodružství.


Ještě cestou autobusem jsme dumali, co nás to asi tak čeká. Žádný počítač, dokonce ani mobil, a to máme hrát celý týden Minecraft? Tak to se teda ukažte! Ale autobus už zatáčel a ze sedadel nás zvedlo, když jsme si všimli, že se v okolí potuluje Blaze! Unikl snad z Netheru?


Jak se celá naše horda vyvalila ven, bylo jasné, že jsme tu správně, protože už nás vítal Steve. S ním jsme se hned rychle skamarádili, je to profík, v Minecraftu se vyzná a když nás povede on, určitě všechno zvládneme! Stalo se neodmyslitelným zvykem si pokaždé, když Steva potkáme, pozdravit ho a plácnout si s ním rukou, až si začal ztěžovat, že se mu z toho dělají na dlani puchýře. Ale nepředbíhejme!


Rozdělili jsme se do týmů, ve kterých celý svět Minecraftu prozkoumáme a získáme pro sebe co nejvíc surovin. Jako první jsme prozkoumali naši základnu, herna s legem nás ujistila, že naši tvořivost nebude nic omezovat, obrovský sál nám dobře poslouží na ledacos (fíí to bude na závěr diskotéka!) a pak dokonce i kino!


Nastal čas vyrazit do světa a získat první suroviny. Okolo nalezišť ale už obcházely všelijaké příšery. Za dne??? Ale Steve nás opět poučil. Naším cílem není jen sbírat a craftit, musíme se také pokusit svět Minecraftu zachránit.


„Svět Minecraftu totiž kdosi hacknul a příšery nejen vylézají i za dne, ale snaží se odsud vyhnat všechny hráče, aby měly celý Minecraft jen pro sebe a mohly si vylézat kdykoliv se jim zachce!“ vysvětlil nám Steve a my mu klidně uvěřili, protože to hned znělo jako větší zábava. Však my to příšerám nedarujeme a vrhli jsme se na ně!
„Pozooor! Vlevo je Enderman a hlídá farmu s potravinami, na něj!“


„Zaútočte někdo na tu zombí, má tam dřevo!“


„Blaze na jedenácté hodině, hlásím, Blaze na jedenácté hodině!“
„Ale já hodiny ještě neumím!“
„Tak prostě támhle!“


Díky spolupráci se nám podařilo, abychom pro svůj tým shromáždili, co jen šlo, a mohli jsme se vrhnout na craftění!


Jenže příšery nám brzo útok oplatily a vtrhly do naší základny. Zamořily Stevův sklad a on nás povolal na pomoc, za odměnu nám pak slíbil další suroviny.


Ještě než jsme se pustili do akce, zasypali jsme Steva dalšími dotazy, které nesnesly odkladu.

„Steve, kde jsi sehnal tolik diamantů na brnění?“
„Půjčíš mi svůj meč?“
„Už jsi porazil Enderdraka? Já jo, dvakrát!“
„Co bude k večeři?“
„A vycraftíme si taky takový meč?“
„Já nevím, kde mám jednu papuči! Viděl jsi ji? Je s krokodýlem…“
„Potkáme tu taky Herobrina?“


Na to nás Steve, už trochu upocený ze zodpovídání dotazů, zarazil. „Jo, právě ten je zrovna za rohem!“

To nás umlčelo. Steve nám vysvětlil, že Herobrin vedl útok na základnu a my ho musíme porazit v šermu, abychom se do skladu dostali. Už nám nemusel ani říkat, abychom si vzali meče, a vrhli jsme se na něj.


Když se nám podařilo sklad dostatečně vykrást, teda zachránit, mohli jsme pokračovat dál. Jenže příšery se nevzdaly a chystaly se nás napadnout rovnou v našich příbytcích.


„Musíte se na pokojích opevnit,“ radil Steve. „Můžete postavit bunkry z kufrů, použít deky, oblečení, cokoliv, jen aby vás příšery neobjevily.“ Vedoucí týmů, kteří nás před hodinou poučovali, jak si správně pokoje uklidit, při Stevových pokynech trochu zbledli, ale statečně nám pomohli s opevněním. Díky úklidu jsme měli aspoň všechny věci na svých místech a nemuseli je při opevňování hledat!


Příšery vyrazily. Po chodbě se vznášel Enderman, Zombie se vklátila až k nám, ale jen tupě vrčela, když nemohla nikoho najít. Nejzákeřnější byl pavouk, který snad lezl i po stropě, jak se nás snažil vyčenichat, ale my byli tak dobře skrytí, že jsme i tenhle útok v bezpečí přečkali, a kdyby nám Steve neřekl, snad bychom zůstali schovaní až do rána. Vylezli jsme ze svých úkrytů a Steva obklopili.

„Steve, a přijdou Zombií ještě dneska jednou???“


Protože ale příšery zůstaly v okolí základny a šouraly se okolo oken (navíc za okny taky trochu pršelo), na základně jsme se dali do výcviku před dalším bojem. Ale to vůbec nevadilo!

Na jedničku jsme absolvovali minecraftový kvíz (aby taky ne, když o Minecraftu víme vlastně všechno).


Překonali challenge na dráze okolo lávového jezera, a ještě zachránili plyšáka.


I uvnitř jsme se cvičili ve střelbě s lukem.


A samozřejmě i v šermu.


„Steve, kdy už si vycraftíme vlastní meč?“


„A právě to se teď chystáte dělat, a ještě si vycraftíte i helmu!“


A kromě toho si každý z nás taky udělal vlastní skin.


Nejdůležitější ovšem bylo zahnat z chodby mezi našimi pokoji Endermana, který k nám pronikl. Protože do té doby jsme se tudy mohli jen plížit, a ještě si museli dávat pozor, abychom mu nekoukli do očí.


Po prvním kole tréninku přišel čas poučit se, jak v praxi příšery zneškodnit. Samozřejmě jsme věděli, že šípy kostlivců jde odrážet rybářským prutem, ale rádi jsme si to vyzkoušeli.


Ale kdybyste kostlivce chtěli porazit, nejlepší je na něj zaútočit zezadu.


Na Zombie je pak nejlepší střílet zdálky.


Ale co s Endermanem? Přece nasadit si dýňovou pokrývku hlavy!


Co si budeme povídat, Blazovi je lepší se vyhnout, a hlavně jeho fireballům! Ale pomůže zasáhnout ho sněhovou koulí.


A Creeper? Přece hlavně ho nenechat přijít moc blízko, než bouchne!


Vlastně na Endermany platí taky voda. Ale to už nám v té chvíli při výcviku bylo vlastně jedno. Hlavně že jsme dostali do rukou stříkací pistole a mohli se vyřádit!


Nadešla chvíle, abychom příšerám ukázali, komu Minecraft patří! Jenže předtím si na nás ještě vymyslely, že nás zkusí zastrašit.

„Některé příšery se proměnily právě v to, čeho se bojíte. Ochraňují speciální diamantové bloky, které když dokážete získat, zaženete je.“


Potvrdili jsme Stevovi, že my se rozhodně ničeho nebojíme a vrhli se do akce. Když jsme se z ní vrátili, sice jsme připustili, že možná jsme se i chvililenku trochu báli, ale to nám rozhodně nezabránilo zvítězit!


Teď už jsme měli všechno, abychom opět ovládli Minecraft pro sebe, a navíc získali ještě další suroviny, aby se z nás stali ti nejlepší a nejúspěšnější hráči. Každý tým se odebral na své stanoviště…


Zbývaly poslední vteřiny do finálního boje…


Domýšleli jsme poslední detaily plánu…


„Takže když mě příšera chytne, poběžím za vedoucím, jo?“
„Ne, poběžíš sem do toho kruhu, kde je i vedoucí…“
„Takže vlastně poběžím za vedoucím!“
„Ne! Teda vlastně jo…“


A vyrážíme do akce!


Příšery se snaží ze všech sil, ale co si budeme povídat, jsme v přesile.


Dáváme do toho všechno, šípy létají na všechny strany, získáváme suroviny od protihráčů a chráníme si svoje.


A když už síly začnou docházet, přibíhá Steve a bitva je vyhranná. Zhroucené příšery chrčí opodál, vedoucí týmů sípají a nás hned napadla nejdůležitější otázka: „A Steve, diskotéka bude ještě dneska, žejo?“


A že to byla ta nejnadupanější i nejvydupanější diskotéka, co jsme zažili!


V Minecraftu se všechno vrátilo do zaběhnutých kolejí. Slunce vychází a příšery zalézají. A my se chystáme, abychom naskočili do autobusů zpět domů. A každý si odváží i potvrzení (černé na barevném), že jsme nejlepší hráči Minecraftu i ve skutečném světě!


Ale jestli ještě někdy bude svět Minecraftu ohrožen, a i kdyby nebyl, stačí hvízdnout a jsme hned zpátky. A pak že to bez počítačů nejde!


Zobrazit fotogalerii