Bezmála ze všech koutů světa nebo alespoň z úplně celé Moravy se sjeli ti největší znalci dinosaurů a druhohorního světa, aby dali hlavy dohromady a společně vymysleli a postavili ten nejúžasnější dinosauří park na zeměkouli. A to jsme právě my, kteří se do toho pod vedením zkušených inženýrů a lovců dinosaurů pustili.


A abychom si ověřili, kdo je úplně nejlepší, rozdělili jsme se na čtyři týmy a každý se snažil postavit tu nejlepší část parku. A nakonec byly všechny skvělé... ale to bychom předbíhali!


Co je vlastně potřeba k tomu, abyste si vytvořili Jurský park?


Tak zejména potřebujete spoustu dinosaurů, ale těch jsme měli více než dostatek a mohli jsme si je za body pronajímat, ať už to bylo mládě Stegosaura, dospělý Tyranosaurus anebo třeba Pachycephalosaurus (ano, přinejmenším dva z nás se to naučili i vyslovit).


Pak jsou potřeba znalosti o dinosaurech, ale to pro nás rozhodně nebyl problém, a když někdo nevěděl náhodou, jestli Triceratops žije spíš na poušti nebo v džungli, či zda můžeme dát Velociraptora a Apatosaura do jedné ohrady, moudré knihy nám vždy poradily. Pokud zrovna neporadili víceméně moudří vedoucí...


A pak se také hodí vlastní originální karty dinosaurů, na kterých jsme také zjistili vše potřebné, ale hlavně jsme s nimi mohli hrát hned několik her a získávat další body!

Ale co je vlastně potřeba pro samotné vytváření? Tak určitě velké čtvrtky a vodovky a cokoliv, co je po ruce!


Namalovat se dají cestičky pro návštěvníky a okolo nich ohrady a výběhy dinosaurů, z polepených kelímků hnízda pro Pterodaktyly, z barevných papírů stromečky do džungle nebo přehrady okolo jezer pro Plesiosaury!


A nejlepší na tom je, že tohle všechno si dál můžeme vytvářet i sami doma a stavět si své vlastní Jurské parky, když už to umíme.



Ale spravovat Jurský park, to není jen vytváření kotců a výběhů. Museli jsme také řešit takové ty každodenní běžné starosti s dinosaury. Jako když jsme se třeba vypravili zkoumat chování Indominiuse rexe v přírodě. Důležité bylo hlavně být nenápadní.


V džungli již se snášel soumrak a všude okolo nás padla mlha. Krůček po krůčku jsme se plížili lesem. Značky značící stezku dravce nás vedly stále hlouběji a on se na nás mohl kdykoliv vrhnout ze křoví a třeba strašně zařvat, nebo ještě něco horšího. A pak jsme jej dalekohledem spatřili. Prodíral se porostem, vydával zvuky jako třeba: „Ouvrrr“.


Prchali jsme za stromy a snažili se jej nalákat návnadami z kostí, které některým z nás nápadně připomínaly psí suchary. Ale stejně to fungovalo! A tak jsme si zpoza skrýší mohli poznamenat vše, co je zásadní o tomto strašlivém dinosaurovi vědět.


Pak jsme se samozřejmě také museli naučit, jak se dinosauři líhnou a jak se získává nějaká jejich DNA, či co, a že prý ze zkamenělé pryskyřice.


No moc jsme tomu nejdřív nevěřili, ale když jsme to všechno pak viděli pod lupou, pod mikroskopem a pak ještě pod daleko větším mikroskopem, začalo to dávat smysl. A my získali další dinosaury do parku!


A pak se stala nehoda! Naštěstí nám neutekli všichni dinosauři a nesežrali všechny návštěvníky v parku, jak se to tak většinou stává. Ale Indominius rex rozbil ohradu ve výběhu tyranosauřího mláděte a my jsme ho nemohli nechat sežrat, vždyť je ten Tyranosaurus vlastně roztomilý!


A tak jsme se vrhli do boje mezi gigantické veleještěry, abychom Tyranosaura zachránili a Indominiuse zahnali zpět. Samozřejmě se nám to podařilo, protože to už jsme byli zkušenými chovateli dinosaurů.


A už i naše Jurské parky byly hotové a víkendové dobrodružství u konce. Všichni jsme se shodli, že se zas někdy už jako návštěvníci do Jurského parku rádi vrátíme. A možné to bude hned v létě na táboře Ztraceni v Jurském světě! Jaké další dobrodružství nás tam asi čekají?


Zobrazit fotogalerii