Víkendový tábor - Vítej ve světě Minecraftu! - 2. běh
 

Připravte se na dobrodružství, ve kterém ti nejlepší hráči Minecraftu (ano, rozumíte správně, to jsme právě my) zachránili náš nejoblíbenější herní svět a užili si dobrodružství, na které nezapomeneme, ani kdybychom chtěli. A to nechceme! Tak pozor, jedna, dva a tři – hra začíná!


Jako už mnohokrát jsme se vypravili do světa Minecraftu, abychom si v něm užili dobrodružství jen podle své fantazie a vytvářeli si v něm cokoliv nás napadne. Ale počkat, tady něco nehraje. Nesedáme k počítači, ale posadili nás do autobusu. Tohle bude nějaká bouda! Jak si máme zahrát Minecraft bez počítače?! Vyhodili nás někde v lese. No dobře, je tu hezky, všude stromy, je krásné babí léto a tak, ale to prostředí kolem vůbec není kostičkované! Tohle má být Minecraft?

A pak se nám ulevilo. Zjevil se totiž Steve a zachránil situaci.


Když je tu profík Steve, tak se zdá, že ještě všechno může být v pořádku, rychle se s ním skamarádíme, protože nám půjčí meč i krumpáč, přislíbí, že si vlastní také brzy vycraftíme, i když potřebné příslušenství si mnozí z nás pro jistotu vzali s sebou.


Ale stejně, Steve, co má tohle znamenat? Jak to že tu všechno není z kostiček? Kde se skrývají příšery? Kdy přesně si vycraftíme diamantový meč? A kde tu je záchod, ale honem!

„Všechno si vysvětlíme, hned vám to bude jasné a ty běž támhle dovnitř do budovy, hned napravo od kuchyně, stihnul jsi to? Uf, výborně. Takže milí, nejlepší a jedineční hráči Minecraftu, vítejte v tomto světě! Zdá se vám, že tu něco není, jak jste zvyklí? Nedivte se! Příšery se spolčily, aby z Minecraftu hráče vypudily. Podařilo se jim hru infikovat zákeřným virem, který změnil leccos, co dobře znáte. A tak si tu teď můžete připadat jako ve skutečnosti, ale co je horší… příšery tu nyní jsou skoro neporazitelné a hlavně, a teď dávejte dobrý pozor, vylézají nejen v noci. Kvůli viru teď příšery útočí i za dne a kdykoliv se tu mohou ukázat!“

Zůstaneme zírat, rozhlížíme se, radši i nakoukneme do křoví, jestli už se tam někde neplíží třeba zombie. Neplíží, ale kdykoliv může! Tak co s tím uděláme, Steve?

„Abychom Minecraft zachránili, a až se odsud vrátíte, bylo všechno jako dřív, musíme získat vzácné křišťály, které vypadnou, když porazíte ty nejmocnější Endermany.“

Ajaj, to se dalo čekat, že se zjeví Endermani. To se máme opravdu na co těšit… a už se teda těšíme!


„Pokud se nám podaří je získat a nabít energií, křišťály propálí bariéru, která umožňuje příšerám chodit za dne.“ To se to tedy začíná komplikovat… „A my dokážeme hru vrátit zpátky k patchi 1.14.4.“

Ten Steve se teda vyzná, proto ho každopádně budeme poslouchat. Tohle dobrodružství se začíná zdát fakt akční! No tak honem, honem, vždyť prý máme na záchranu Minecraftu jen jeden víkend, nemůžeme se flákat. Rychle se vybalit, seznámit s novými kamarády a hned do akce.


Vyrazíme tedy se Stevem do okolí, abychom našli doly se surovinami, které zítra vycraftíme. Hustý les hned u naší základny je příslibem, že dřeva bude dost. Když se vyšplháme až na zalesněný kopec, konečně to vidím! Zlatý důl… ale nejdřív si musíme všichni vycraftit krumpáče.


Další se zas vydají jiným směrem, ale nesmíme se loudat, soumrak padá a s ním se určitě poblíž teleportují Endermani. Ženeme se, co to jde, a cesta se nám vyplatí, nalézáme diamantový důl! Sice v něm ještě také nemůžeme těžit, ale získat diamantový meč se hned pro každého z nás stává hlavním cílem.


Steve, my už támhle ale diamanty našli, podívej, jak krásně tyhle kameny září, to jsou určitě diamanty a neříkej, že ne.

„No možná to tak trošku diamanty jsou… ale…“

Žádné ale, září, jsou to diamanty, chceme meč!

„Ale… nejdřív stejně potřebujete zlatý krumpáč, abyste z těch kamenů ty diamanty dostali!“

Ajo, zas má pravdu, ale to vůbec nevadí a nebrání nám to nacpat si pořádně kapsy kameny, protože se jistě budou hodit! A kdyby se nevyužily všechny, rádi si je odvezeme domů na památku. Steve, dones nám na základnu támhleten kámen, my ho neuneseme a chceme ho domů na památku! A pak už jen akorát zbýval čas užít si tento rok ještě jednou táborák.


To spaní hrozně zdržuje, protože už chceme vyrazit do akce, a tak si pěkně přivstaneme a můžeme letět na to!


Teď je potřeba prozkoumat celý les a navštívit všechna naleziště, abychom posbírali vše, co potřebujeme k postavení bunkrů a přežití noci. Ale nebude to tak jednoduché, protože v okolí už hlídkuje Skeleton.


Musíme se proplížit okolo něj hlouběji do lesů, Steve, můžeme si vzít tuhle kládu a vycraftit z ní krumpáče? Proč ne? A kde máme teda to dřevo nalézt? Aha, tu je!


Ale stačí projít za křoví, bedlivě se rozhlížíme po pazourcích, provázcích a čemkoliv praktickém, že si skoro nevšimneme, že se na nás řítí Creeper!


Rozeběhneme se do všech stran a dobře se skryjeme… ani nedýcháme… uf, prošel okolo. Sbíráme všechno, co se dá a pak rychle ke craftovacímu stolu, už máme louče na noc, krumpáče, někdo i luk, ale ještě potřebujeme šípy… avšak příšery už o nás vědí a spolčili se, honem musíme docraftit nějaké zbraně, ať se máme čím bránit.


Steve zachraň nás!


Tak teď už bychom snad mohli mít všechno, dokonce i diamantové meče. Ale ne! Zapomněli jsme si vycraftit jídlo! Jestli se nám to nepodaří, nedostaneme oběd. Jdeme do útoku na farmu!


A teda snad vycraftíme něco dobrého a nebudeme muset okusovat jenom mrkev. Podařilo se, rajská, mňam! Po dobrém obědě zas pro změnu trocha tvoření. K boji s příšerami je samozřejmě potřeba mít řádné brnění, a tak si každý vyrobíme vlastní helmu (a prý si ji i můžeme ponechat domů!).


Tak co, Steve, kdo má teď lepší helmu, hm? Steve jen uznale kýve a možná se i trošku červená (pod tou jeho helmou to úplně není vidět), když vidí výsledky naší urputné práce.


Ale večer už se blíží a s ním Endermani… nadešel čas ozbrojit se a vyhnat příšery z lesa, abychom se mohli opevnit ve svých příbytcích. Opatrně lesem našlapujeme a netrvá dlouho, kdy na ně narazíme.


Bereme v úvahu poučení, že jsou příšery nesmrtelné, a tak je vůbec nešetříme. Naštěstí je boj docela vyrovnaný, když se nás deset seběhne na jednu, zdá se, že vyhráváme!


Les se teď zdá zatím čistý, i když pro jistotu stále hlídáme, kde se co šustne, a o všem, co možná vidíme a možná nevidíme v okolí informuje vůdce našich týmů. Během toho už z dostupných surovin vyrůstají naše monumentální bunkry. Na nás si příšery nepřijdou, naše opevnění nic nepřekoná!


Stevovi se můžeme pochlubit také pastmi, které jsme kolem bunkrů nalíčili. Byl z nich úplně šokovaný! Podívej se tady na ten provaz, o který Enderman zakopne a spadne tady do té jámy. A kdyby ho náhodou obešel, tak narazí na tuhle větev, ta se uvolní a praští ho do hlavy! Jak bude tma, tak snad ty pasti neuvidí, i když má tak skvělý zrak…

„Ano, ano…“ mručí Steve a pochvalně pokyvuje hlavou. „Já se bojím… teda věřím, že v noci Endermani fakt ty pasti neuvidí.“


Poslední paprsky slunce se lámou o větve vysokých smrků. Odpočítáváme vteřiny, než na les padne úplná tma.


Připravujeme se, meče a luky svíráme v prstech a ani nedutáme. No občas zadutáme, pošťuchujeme se, kdo bude sedět na nejlepším místě k útoku, ale jinak jsme úplně v klidu. Z hloubi lesa se ozývá praskání a pak už táhlé vrčení příšer.

„Vrrrrrr… auč!“ První Enderman se chytil po pasti a my se připravujeme k boji. Jak se přiblíží k našemu opevnění, odvrátíme pohled, protože každý přece ví, že kdo se koukne Endermanovi do očí, na toho zaútočí.


„Chrrrrrrr….“ Táhlé Endermanovo skučení značí, jak urputně se nás snaží najít. Po očku na něj jukáme, stačí, aby se na chvíli otočil… Všichni na něj!


Odvaha nám neschází, a tak diamantové meče nelítostně dopadají, až se nám jednomu z Endermenů dokonce podaří useknout hlavu. Máme radost, prý si ji pověsíme na základně na stěnu jako trofej. Enderman, i když bez hlavy úplně bezhlavě prchá, a zas se chytil do další pasti, jupí!

Ale není sám, objevují se další a další, pokaždé, když na chvíli ztratí pozornost zaútočíme a už se nám i daří nalézat zářící křišťály. Vítězství je naše! A to chce pořádně oslavit na diskotéce.


Nadchází poslední den, kdy můžeme svět Minecraftu zachránit. Tak se nebudeme flákat! Naším úkolem je rozmístit křišťály, aby je ozářily sluneční paprsky a pak jejich svit prorazil bariéru, která příšery chrání před sluncem.


Ale ani jsme nedoufali, že se příšery vzdají bez boje. Teda spíš jsme fakt doufali, že si do nich pořádně zamlátíme, a to se splnilo.


Steve nás vede do akce a my mu neuděláme ostudu, teď použijeme vše, co jsme pracně vykraftili.


Zbývá už jen pár okamžiků, než se křišťály nabijí, příšery na nás dorážejí, ale na Steva nemají.


A je to tady, slunce pálí příšery na popel a náš úkol je splněný. Po tak urputném boji si všichni zasloužíme odpočinek.


Ale to už to tak rychle skončilo? I když třeba ne… protože nejlepší na Minecraftu je, že tam hra nikdy nekončí (a proto se do světa Minecraftu vypravíme znovu hned další týden), a tak se třeba můžeme těšit i na minecraftové dobrodružství na nějakém dalším táboře? Určitě hned příští rok!

 


Zobrazit fotogalerii