Jarní tábor: Postav si svůj LEGO příběh!

Legenda o Legosvětě: Ztracení

Do Legosvěta byli povolaní ti nejzkušenější a nejschopnější a vůbec nejlepší legotvůrci ze všech končin (dokonce i z Prahy!), aby vyšetřili záhadu ztrácejících se postav. Všechny je uvítal známý tvůrce Emmet s dalšími postavami ze všech legosvětů, aby se s nimi poradil, jak postavy vypátrat. Právě na tomto místě (konkrétně v krásném penzionu u Výletů, který má i tělocvičnu!) legenda začíná…

Kdepak by mohli být? Co se s nimi mohlo stát? Vězní je zas královna Libovůle jako v Lego příběhu 2? Ne to už by bylo ohrané… Než jsme se dokázali shodnout, co se s postavami stalo, zmizel i sám Emmet do světa Dupla (tam se nám opravdu moc nechtělo, na to skoro i nejmladší z nás jsou už poněkud staří), odkud se však již nevrátil… Co si teď počneme? Naštěstí každý náš tým má svého vedoucího a ti nám poradili, že se vydáme najít Batmana, který už po postavách pátrá a snad nám pomůže.

Kapitola první: superhrdinský svět

Takže hned první večer a rovnou do světa superhrdinů! I když už se stmívalo, nebylo Batmana zas tak těžké odhalit. Vlastně nám ze stromu skočil rovnou do cesty. Když jsme ho svými znalostmi o Legosvětě přesvědčili, že jsme schopní tvůrci (no moc se nepošklebujte, dokázali byste vy vyjmenovat všechny ninji z Ninjago?) prozradil nám svůj plán. Jak se dozvěděl o pohřešovaných postavách, vydal se hned za obvyklými podezřelými. Takže samozřejmě za proslulým Jokerem, který toho času zas jednou pobýval v Arkhamském blázinci. A právě tam jsme ho měli doprovodit. Utěšil nás, že se nemáme čeho bát, protože všichni ti nejnebezpečnější bláznivý zločinci z celého světa jsou jak jinak svázaní ve svěracích kazajkách. Když nám prozradil, že blázinec je hned kousek dál v lese, ti zkušenější z nás, co tu nebyli poprvé, už věděli, kam míříme. Vždyť místní opuštěný dům u hřbitova se už nejednou proměnil tu v Chroptící chýši, jindy zas v márnici, anebo ve skrýš Rakeťáků.

Takže jsme tam Batmana klidně mohli zavést. Tedy jen do chvíle, než nám do cesty vskočil jeden šílený člen Jokerova parukářského gangu.


Naštěstí zas ve chvíli s chechotem odskotačil. Co další krok, to další známý záporák, zpoza stromu vykukoval Hádankář, v křoví se kolíbal proradný Tučňák. No prostě bylo jasno. Jokerův gang je z blázince venku, a když jsme to na místě propátrali (k naší lítosti nás tentokrát Batman za tmy na hřbitov nepustil), ujistili jsme se, že i Joker je na svobodě. Na naši základnu jsme se tak vrátili s myšlenkami na to, co nás asi čeká hned zítra.

Nejdřív jsme museli z moci Jokerova viru šílenství osvobodit další superhrdiny, aby nám v boji pomohli.


Když už byl na naší straně Hulk i Iron man, troufli jsme si na samotného Jokera. A že byl tedy přesně takový, jako jsme si ho vždycky představovali.


Navíc nebyl sám, ale krom už zmíněných členů jeho gangu mu tentokrát pomáhal také Venom (toho jsme si ostatně vyžádali, když jsme ho za všechny zločiny podezírali na předchozí superhrdinské víkendovce a on se nakonec neukázal!).


Jokerův smích se nesl nad lesem a my ho mohli utišit jenom smrští balonků a že jsme ho nenechali ani chvíli vydechnout. Když už přece jen trochu zadýchaný zjistil, že ho jeho komplicové zbaběle opustili, začal vyjednávat.

„Milí malí superhrdinové, chovejme se přece jako rozumní lidé!“
A my na to: „Neeee!“ a zbombili jsme ho další salvou balonků, i když jsme si velmi pečlivě dávali pozor, abychom nezasáhli naši zdravotnici Hustěnku, kterou vzal jako rukojmí.


„Propustím ji, když rozluštíte moji strašně vtipnou hádanku, hahahahaha!“ pokračoval Joker. „Co je to: Je to černé, ušaté a myslí si to, že to umí létat a že je to strašně drsné?“
Zamysleli jsme se, ale to bylo přece jednoduché: „Batman!“
„Dobře! A kdepak to teď asi je? Hihihi!“
„No tak to zrovna nevíme,“ museli jsme přiznat.
„A já to vím! Ale povím vám to jenom, když mě odteď budete poslouchat!“

Jelikož už se ztratilo tolik postav z Legosvěta, museli jsme na Jokerovy podmínky přistoupit, abychom se dozvěděli víc.

A tak si nejdřív část z nás šla připravit profesionální superhrdinské masky, abychom byli připraveni na další akci.


A druhá část nejdřív s nejistotou šla s Jokerem v očekávání, co od nich bude chtít. Ale nakonec se potvrdilo, že je Joker fakt docela vtipný. Nejdřív jsme se museli namaskovat, abychom vypadali jako členové jeho gangu a získali si jeho důvěru.


A pak jsme mu museli během taneční soutěže prokázat, že jsme dostatečně šílení. A docela nám to šlo. A šlo to i vedoucím, kteří nám museli předtancovávat, i když měli vždycky v očích hrůzu, koho z nich si Joker vybere, a navíc jakou písničku jim pustí.


To však Jokerovi ještě nestačilo! Pak si všechny superhrdiny povolal, a bylo jasné, že jim to nedaruje.


Chtěl totiž po nás, aby si každý náš tým vymyslel scénku, ve které některého ze superhrdinů strašně rozdrtí, a to ještě tak, aby to Jokera rozesmálo. A jelikož se pak chechtal na celé kolo, dokonce se za břicho popadal a nejméně jednou smíchy spadnul ze židle, nakonec nám prozradil, kde Batmana najít.

„Ale co další postavy, Jokere? Kde se nacházejí?“

„Nu tedy dobrá, dobrá, hehehe. Když jste mě tak hezky pobavili, poradím vám, aspoň trošku! Malinkato… V Legosvětě se totiž vypráví dávná legenda o tom, jak vznikl. Ale tahle legenda je ztracená. Každou z jejích částí stráží ti největší záporáci v jednotlivých světech. Ale když ji dáte dohromady a pochopíte, poradí vám, kde ztracené postavy hledat!“

A tak i když byl Joker nejdřív proti nám, dal nám tu nejlepší radu a také nápovědu, co čekat další den. Který ze světů asi navštívíme?

Kapitola druhá: pirátský svět

Co Legosvět Legosvětem stojí, od kdy první tvůrce lega dal kostičku ke kostičce, je jedním z nejproslulejších Legosvětů ten pirátský. A právě do něj jsme se vypravili hledat legendu.

Ale nejdřív jsme se samozřejmě do toho světa museli přepravit a jak jinak než na pirátské lodi, kterou si každý z našich týmů postavil. A přesně tak jsme jako správní lego tvůrci trávili každé ráno výstavbou vesmírných raketoplánů, ninja draků a všeho možného ze všech legosvětů, ale nebudeme předbíhat! Zpět na naše pirátské lodě, které už se kolébají na moři a nesou nás k záhadnému ostrovu pokladů.


Vypadalo to nejdřív, že to bude jednoduché. Jeden z vedoucích týmů, kapitán Kovovous, totiž kdysi část legendy ukryl ve svém pokladu a mapu k němu rozmístil v okolí. Jenomže… už to bylo docela dávno a kapitán je zapomnětlivý, navíc často popíjí černý čínský čaj, a to jeho paměti také neprospívá. Takže si pamatoval jen to, že jeden kus mapy je někde v okolí hřbitova, další zakopal ve stínu kostelní věže a o posledním kusu si pamatoval jenom to, že když ho schovával, potkal tam pštrosa. Tedy zejména tu poslední nápovědu jsme mu vůbec nevěřili. První dvě části jsme našli díky našim výzkumným dovednostem docela snadno, ale kde v zimě, v Moravci hledat pštrosa?


Bloudili jsme a bloudili a přitom zjistili, že nejsme jediní, kdo po legendě pátrá. Kovovousův úhlavní nepřítel korzár Vozembouch měl totiž stejný plán a my jsme se museli vyhnout jeho posádce, abychom je nepřivedli na stopu. Pštrosí stopu.

Jaké to nakonec bylo překvapení, když jsme najednou narazili na pštrosí farmu! Až jsme na chvíli zapomněli, proč tu doopravdy jsme, ale i třetí díl mapy byl za chvíli náš.

Ale s tím posledním už to nebylo tak jednoduché. Museli jsme propátrat celý les a zlovolní piráti nám byli v patách. Naštěstí už jsme se od Kovovouse taky něco přiučili, a tak jsme svedli námořní bitvu, kde dělové koule lítaly na všechny strany a ani nám nevadilo, že naše lego lodě zůstaly na základně.


Než se nám tedy podařilo dát celou mapu dohromady, už padla tma. A to se nám nehodilo.

Protože poklad byl skrytý na druhém konci ostrova, a to zrovna v místech, kde za tmy vylézají prokletí piráti. A když říkáme prokletí, nenadáváme jim, protože oni prokletí opravdu jsou, a to tak, že jsou nemrtví, prostě ohnilí, anebo kostlivci.


A přesně přes takové piráty se k pokladu musíme dostat. Takže to už je dneska nočka? Prý že ne! Tak jestli tohle není nočka, tak už tedy nevíme, co bude!


Řídíme se pokyny vedoucích, a tak se plížíme v naprosté tichosti (opravdu skoro naprosté tichosti s občasnými vyjeknutím a velmi častým žvatláním o všem možné, hlavně o pirátech a kdo je kdo z pirátů, které potkáváme) k místu označenému na mapě. A tam zjistíme, že poklad stráží zombie kapitán.


Poté, co jsme mu předvedli, že se dokážeme chovat jako opice (i sám Batman se velmi snažil) se uvolil a první část legendy nám vydal.


Začetli jsme se do ní. Dozvěděli jsme se, že kdysi byl První stvořitel Legosvěta, který odhalil, že podle plánů na pergamenech může stavět všechno možné, ale byl na to sám a nevěděl, jak by postavám vdechl život. No… došli jsme k názoru, že zatím nám moc legenda nepomohla! Ale neztráceli jsme naději a rozmýšleli, kam se asi vydáme další den.

Kapitola třetí: svět Star Wars

A hned po ránu to bylo příjemné překvapení! Nalodili jsme se do vlastnoručně vyrobených vesmírných lodí a vyletěli do předaleké galaxie. Další z naši vedoucích, schopná rytířka Jedi Rey, vymyslela plán, jak další legendu získat z moci zlovolného Impéria.

Povolala mladého Luka Skywalkera, aby spolu s námi předstíral, že se chce přidat na Temnou stranu. No tak to nám půjde náramně!


Za dunění imperiálního pochodu k nám vtrhla armáda stormtrooperů. A středem čestné stráže přichází i sám Darth Vader. Luke se stejně jako my vžil do své role zákeřného Sitha a poklekl před ním.

„Luku…. Synu…“ chroptí Vader. „Vždycky jsem doufal… že až vyrosteš… budeš stejně zlý a zákeřný jako já.“
„Otče, jsem rád, že jsem tě nezklamal.“
„Jsem na tebe tak pyšný, synáčku!“ chrčí dojatě Darth Vader.


„Přivedl jsem ti tyto otroky, otče, jako dar na usmířenou,“ předstírá dál Luke, tedy trochu se urazíme, ale dál hrajeme podle plánu.
„To je od tebe tak hezké,“ shlédne na něj Vader láskyplně ve své temné kovové masce. „Ale než je přijmu do své armády, musejí se něco naučit!“

A tak to my zas rádi, to ani neprotestujeme. Čekal nás tedy tvrdý imperiální výcvik. Nejdřív v boji se světelným mečem.


Pak vojenský výcvik pod vedením stormtrooperů.


Nakonec jsme měli prokázat své letecké dovednosti, když se přihnal Vader ve svém TIE fighteru a sám věhlasný Žvejkal v Millenniu Falcon.


I Darth Vader musel nakonec s hrůzou uznat, že kdybychom my útočili na Hvězdu smrti, smeteme ji prvním náletem a ještě s prstem v nose. To asi doslova.


A tak jsme si získali Vaderovu důvěru a mohli i zjistit, kde legendu skrývá. Ovšem to ještě neznamenalo, že ji sám nebude chránit spolu se svými nejmocnějšími válečníky.


Vyrazili jsme proto do boje, kde výstřely z blasterů létaly na všechny strany a světelné meče třískaly o sebe, dokud nebyla další část legendy naše.


Začetli jsme se i do této části a dumali, co nám asi odhalí. Zjistili jsme, že se jednoho dne První stvořitel setkal s Druhým stvořitelem. Ten mu položil prostou otázku: „Proč stavíš vše jen podle pergamenu?“ A První stvořitel nevěděl a poprosil ho, jak to dělat jinak. Druhý stvořitel mu ukázal, jak může Legosvět vytvářet jen podle své fantazie a oživil každou z postav a vymyslel pro ně příběh. Od té doby již První stvořitel nebyl sám a každý den trávil se svým novým přítelem.

Nakonec, abychom opět svět Star Wars opustili (ne že by se nám zas tak chtělo, jediné, co nás utěšilo, bylo zjištění, že v něm můžeme v létě strávit celý týden), předvedla nám Rey své jedijské dovednosti při světelné show.

Kapitola čtvrtá: Škola čar a kouzel v Bradavicích

Dalšího dne jsme se probudili do pošmourného deštivého počasí, což byla vlastně nakonec dobrá zpráva. Pravé britské počasí nám totiž naznačovalo, že je čas vypravit se na nástupiště 9 a 3/4, odkud vyrazíme do Bradavic. Nejdřív jsme si však pravý bradavický zámek museli postavit.


Zde již nám profesorka McGonagallová vysvětlila, že jednou ze ztracených postav je také sám profesor Brumbál. Toho využil zákeřný Snape, který díky svým intrikám přesvědčil školní radu (no kdo by se divil, když v ní zasedá jeho kamarádíček Lucius Malfoy), aby jej jmenovala dočasným ředitelem Bradavic.


A jelikož další legendu má Snape ve své soukromé knihovně, není jiná možnost, jak ji získat, než absolvovat jeho náročnou výuku v čárech a kouzlech.

Navštívili jsme proto hodinu přeměňování, kde jsme dokázali z papíru vyrobit opravdické lodě i létající vlaštovky.


S profesorkou McGonagallovou jsme zjistili, jak se dá čarovat s bavlnkou nebo třeba jen s prostou tužkou.


Poučili jsme se v kurzu fantastických zvířat o jejich vlastnostech díky unikátní karetní hře Řachavý Petr.


Zažili jsme pravou hodinu lektvarů.


A nesměla chybět ani průprava v kouzelnických soubojích s Harry Potterem.


A to vše pod dohledem přísného Snapa, který nás na závěr otestoval a jen s úšklebkem a odfrknutím musel uznat, že jsme se naučili úplně vše. A tak nám musel také předat pergamen s další legendou.


„Dejme tomu, že jste si ho zasloužili,“ přeskakoval Snapovi zcela přesvědčivě hlas, zejména když se nás snažil utišit a když se nějak zadrhl, pomrkával dokonce na Harryho Pottera, aby nás srovnal, ale ten na něj jen dělal opičky a poškleboval se mu.

„Tu máte studente, vezměte si ho, ano výborně, ostatně budu se hluboce divit, pokud někdo z vás vůbec tomu pergamenu porozumí. Ale to už mi může být vlastně jedno, je to otázka vašeho lajdáctví, jestli ho nedokážete pochopit. Máte radost, že jste ho získali? Výborně, to mě opravdu upřímně těší,“ kysele se šklebil Snape. „Už jen na okraj bych chtěl zmínit, že po této legendě velice prahne Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit a právě nyní po ní pátrá. Jelikož profesor Brumbál si tak náhle odcestoval, není tu nikdo, kdo by školu před útokem Smrtijedů a mozkomorů ochránil. Já bych to sice jistě zvládl, ale volají mě jiné naléhavější povinnosti. Profesorko McGonagallová, tak moc jste si přála stát se ředitelkou, dávám vám tedy příležitost se ukázat, zatímco budu mimo školu. Řekl bych na shledanou, ale to se nejspíš nestane.“ A Snape vyletěl z místnosti jak splašený havran. Tak. Zůstali jsme zírat. Voldemort tady? Tedy v listopadu na víkendovce nám slibovali, že se už příště, až zavítáme do Bradavic, zjeví, ale nečekali jsme, že to bude tak brzo!


Naštěstí profesorka měla plán a vyslala nás, abychom se všichni poschovávali ve svých komnatách. Odpočítávali jsme v tichosti a ve tmě vteřiny, než jsme na schodech uslyšely kroky a pak Voldemortův skřípavý podbízivý hlas.

„Kouzelníci! Maličtí kouzelníčci… přidejte se k mým Smrtijedům, dokud se ptám po dobrém!“

Mozkomoři začali prohledávat každý pokoj, naštěstí my věděli, že se jich nemáme bát, což je taky jenom láká a docela se nám to dařilo. Ti, co v lekcích dávali pozor, ostatně znali i Patronovo zaklínadlo, takže když na ně pod postelí mozkomor koukl, vypustili ho na něj, případně, aby mělo větší razanci, také dali mozkomorovi facku, což se ukázalo jako velice účinná protikletba.


Zatrnulo nám, když se v temnotě zjevil sám Voldemort se slovy: „Naginy, můj milovaný hade, prozkoumej to tady. Co říkáš? Žes ještě nevečeřel?“


Vědomí, že by se pod postel mohl vplazit třímetrový had přece jen několik z nás vylákalo z úkrytů a Voldemort je ovládl kouzlem Imperius. Užuž nás chtěl donutit, abychom mu vydali nasbírané části legendy, když zjistil, že si v zápalu čarování asi o skříň zlomil hůlku. Což podlomilo i Voldemortovu jinak skálopevnou sebedůvěru a s mnoha kletbami se dal i s mozkomory na úprk. Tak jsme nakonec ani toho Brumbála nepotřebovali!

Konečně jsme z další části legendy zjistili, že mezi oběma stvořiteli došlo jednou k hádce. První stvořitel se rozhodl, že v každém příběhu, co společně vytvářejí, on bude vždy vést postavy na dobré straně a Druhý stvořitel na straně zlé. Když Druhý stvořitel nesouhlasil, odpověděl mu První stvořitel: „Vždyť všechny postavy Legosvěta patří mě a já rozhodnu, co se s nimi bude dít.“ Druhý stvořitel totiž žádné vlastní postavy neměl. Když byl pak sám, ptal se sám sebe: „Proč já musím být vždycky ten zlý?“

Kapitola pátá: dinosauří svět

Hned dalšího rána nás uvítala nová postava, která nejdřív jen zádumčivě mlčela a šeptem se radila s Kovovousem. Zejména členové týmu ninjů věrni své profesi špionsky naslouchali.

„Mám jim něco říct já?“ šeptal Kovovous.
„To dám,“ zachraptěl neznámý. „Ostatně odpoledne už budu potřebovat jen vrčet jako Tyranosaurus…“


„Rex!“ poznali jsme ho konečně. A skutečně navštívilo nás Emmetovo druhé já, které se tentokrát rozhodlo, že se holt pokusí podle něj neschopného Emmeta zachránit. Jeho plán byl přímočarý jako Rex sám. Jelikož má stádo vycvičených dinosaurů, které se mu ovšem trochu splašilo a rozeběhlo se po okolí, napadlo ho, jestli ztracené postavy dinosauři nesežrali. To nás sice úplně nepovzbudilo, ale dali jsme se do výroby všeho, co bychom v dinosauřím světě pak mohli potřebovat.


Nakonec jsme zjistili, že se Rex mýlil, aspoň částečně. Dinosauři naštěstí Emmeta ani Brumbála nesežrali, ale dostala se jim pod tesáky další část legendy a oni ji rozcupovali na kousky po celém lese. Takže náš úkol byl úplně jednoduchý: prohledat les a najít všechny části. Ovšem les, ve kterém se potulují splašení dinosauři!

Museli jsme se proplížit okolo Tyranosaura.


Utéct před Velociraptorem.

A kdekoliv se objevil se vyhýbat Indominiusovi rexovi! Ten byl tedy asi o deset metrů menší, než jsme si ho představovali, ale bylo nám jasné, že je to naštěstí pouze mládě.


A tak se nám podařilo poskládat i další část legendy a jestli nám nějaký kousek chyběl, jsme samozřejmě dost chytří, abychom si ho domysleli. A tak nám příběh legendy osvětlil konečně něco zásadního. Druhý stvořitel totiž nakonec došel k rozhodnutí: „Jestli mám být pořád ten zlý, tak budu opravdu zlý!“ A když zas navštívil svého přítele a ten chvíli nedával pozor, vzal mu několik postav a právě ty, které měl První stvořitel nejraději. Nyní už jsme konečně věděli, kdo ty postavy ukradl. Ale jak je teď získat zpět?


Potřebovali jsme proto poslední část legendy, ovšem to jsme se nakonec museli proplížit temným lesem, jen podle svící, a navíc lesem, ve kterém si zrovna museli všichni záporáci ze všech světů dát sraz! Tak konečně tohle bude ta nočka! A víte co, zvládli jsme ji úplně všichni!


A tak jsme si také mohli konečně legendu dočíst. Druhý stvořitel si odnesl ukradené postavy domů, ale i když se snažil, zjistil, že jej nebaví vymýšlet pro ně sám příběhy. Bez Prvního stvořitele to prostě nebylo ono. Ale také se nedokázal přiznat, co udělal, a i když byl První stvořitel smutný a pátral po svých postavách, nedokázal mu je vrátit. Byl to právě Druhý stvořitel, který napsal legendu o vzniku Legosvěta a pak ji rozdělil na části a nechal hlídat záporáky ve všech světech. Doufal, že se objeví někdo, kdo bude tak schopný, že složí legendu dohromady, odhalí její tajemství a dokáže vymyslet, jak znovu v Legosvětě nastolit mír.

Kapitola šestá: svět Ninjago

I když jsme přečetli legendu celou, jak teď přijít na to, co máme udělat dál? Batman nám položil záludnou otázku: „Poraďme se tvůrci, hm, kdo je v Legosvětě nejmoudřejší, když je profesor Brumbál ztracený, hm?“
„Přece mistr Wu!“ odpověděli jsme sborem okamžitě. Tak teda nebyla zas tak záludná.
„Hm!“ odpověděl Batman na souhlas. Takže nasedneme na své vyrobené draky, drakomotorky a do létajících lodí a vzhůru do světa Ninjago!

A zde již nás vítá mistr Wu a promlouvá k nám svým opravdu opravdickým stařeckým hlasem. A my tedy se i výjimečně utišíme, abychom ho slyšeli, protože i když se nejdřív snažil nás překřičet, on i my jsme pochopili, že to vzhledem ke svému věku fakt nedokáže. Mistr Wu si mohutně odkašlal a pravil: „Milí ninjové… eheh… rád vám pomohu rozluštit legendu, kterou jste nalezli, velmi rád. Ale nejdřív… hmhm… mi musíte dokázat, že jste hodni toho pochopit její tajemství. Dokažte mi tedy, že jste skutečně ninjové, a to tak, že obstojíte ve velkolepém turnaji ve spinjitsu.“

Tak to se děda bude divit, jak v něm obstojně obstojíme!

Protože házet hvězdicemi umíme jedna báseň.

Znaky ninjů si vymalujeme a vystřiháme jako Leonardo da Vinci (jehož jméno si pamatujeme, protože je to taky jedna z želv ninja) a možná ještě o fous lépe.

Ninja překážkovou dráhu zvládneme v rekordních časech.

A pro tajné indicie se proplížeme tak tiše a neviditelně, že se vedoucí zhrozí, že jsme se z tábora úplně ztratili. Takže mistře Wu, co ta legenda znamená?

„Výborně ninjové, však jsem také…. eheh… o vás vůbec nepochyboval. V legendě se praví, že Druhý tvůrce si vyčítá, co učinil, ale nemá odvahu se přiznat svému příteli a postavy mu vrátit. A jen vy ho můžete přesvědčit, že síla přátelství je mocnější než vina, kterou cítí.“
„Tak jo! A když už víme, co udělat, můžeme se posilnit na závěrečné dobrodružství..."


„A taky to pořádně oslavit a zapařit si! Přidáte se, mistře?“


Každopádně Hustěnka dokázala, že je fakt hustá!


Opět svěží (tak brzy svěží, že ani poslední den nepotřebujeme budíček) vyrážíme s Batmanem naplánovat, jak provedeme to, co nám mistr Wu poradil. Každý z nás se pustí do psaní nebo kreslení vzkazu pro Druhého tvůrce, abychom mu připomněli, že přátelství je nejdůležitější a krást se fakt nemá. A co si budeme povídat, ty vzkazy by i Darth Vadera přiměly, aby dojetím zaplakal.


Avšak jediný způsob, jak vzkazy doručit, je porazit záporáky, které Druhý tvůrce ovládá a pak je přimět, aby mu vzkazy předali.


Vrhneme se tedy na ně a někdo se odváží svést souboj se světelnými meči s Darth Maulem.

Někdo zas v kouzlech překoná Voldemorta.


Zatímco Rey zabaví kapitánku pirátů.


Záporákům nezbývá než uznat, že síla tvůrců Legosvěta je mocnější než jejich a uvolí se spolupracovat. Trvá to už jen chvíli a všechny ztracené postavy se šťastně vracejí do Legosvěta a leckomu z nás se ani nechce ho opouštět. Ale nesmutníme. Vždyť se superhrdiny i rytíři Jedi se můžeme potkat už v létě. A abychom si čas do té doby ukrátili, hned o Velikonocích se pro změnu můžeme stát detektivy a vyřešit zas jinou záhadu, tentokrát s proslulým Scooby-Doo.


Zobrazit fotogalerii