Za pošmourného večera vylétlo z nejvyšší věže Bradavického zámku hejno sov, aby roznesly výzvu od profesora Brumbála. Ti nejnadanější studenti jsou zváni na Letní školu čar a kouzel, kde se potají mají procvičit v náročných zaklínadlech, aby se ti nejlepší stali členy Fénixova řádu. Moc Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit opět roste a jen společně jej kouzelníci a kouzelnice dokáží porazit. Ovšem nikdo zatím neví, že i Pán zla se o tomto plánu dozvěděl a chystá se jej překazit…


Jakmile se nám dostal do rukou dopis od Brumbála, neváhali jsme ani chvíli. A i kdybychom váhali, protože jsme měli třeba jet k babičce nebo na dovolenou, nemohli jsme jej neuposlechnout! A tak jsme se všichni sešli uprostřed tajemných lesů, kam nás sice nedovezl spěšný vlak, ale ještě spěšnější autobus, ale tomu jsme se nepodivovali, vždyť tato výuka v kouzlech je speciální, protože se koná o prázdninách.


Zde už nás uvítal profesor Lupin, který byl pověřený vedením letní výuky, spolu s profesorkou McGonagallovou a dalšími členy bradavického učitelského sboru, dokonce i s proslulým Harry Potterem.


Hned jsme věděli, že o nás bude dobře postaráno, i když nám to nedalo, abychom Lupinovi průběžně nenaznačovali, že dobře víme, že je vlkodlak. Většinou se na to jen rozpačitě usmíval a snažil se mluvit o něčem jiném, třeba jako že si máme jít umýt ruce nebo si po večeři vyčistit zuby. Ovšem nedali jsme se obelstít a zejména po večerce jsme si dávali pozor, zda ho neuvidíme ve vlčí podobě pobíhat pod okny.

Plán profesora Brumbála od počátku vycházel skvěle. Nezáleželo na tom, zda někdo více inklinuje k Nebelvíru nebo Zmijozelu, všichni jsme se učili spolupracovat a vzájemně si pomáhat.

Ale hlavně jsme se samozřejmě učili kouzlit! Výuka probíhala každé dopoledne a každá kolej se snažila stihnout navštívit co nejvíce předmětů. Ať už šlo o útočná zaklínadla.

Nebo zahánění bubáka zpět do lesa, kdy jsme se poučili o důležité životní pravdě, že pokud se v lese zjeví něco, co vypadá strašidelně, nejlepší postup je se tomu vysmát, zaházet to balonky, tedy samozřejmě magickými firebally, dokud to neudělá něco vtipného a neuteče.

S profesorkou Prýtovou jsme si obhospodařovali vlastní zahrádku s magickými bylinkami, a jak profesorka pyšně poznamenala, ani studenti v péči o bylinky nezaostávali za studentkami.

S Ronem Weasleym jsme se naučili hrát nefalšovanou kouzelnickou dámu.

A nakonec se zjevil i Hagrid, který se kdovíproč předtím toulal po Zapovězeném lese, a poučil nás o fantastických zvířatech, která nám i ukázal. Byl tak hodný, že nás vzal nakrmit Aragoga a dovolil nám z dálky pozorovat vzácného veleskřeta. Naše dotazy, zda by si nás tyto příšery nemohly dát k večeři, odbýval tím, že přece by ta roztomilá monstra nikomu neublížila, tedy pokud by si to dotyčný nezasloužil.


Pokud by takto výuka ve škole probíhala vždycky, shodli jsme se, že bychom žádné prázdniny ani nepotřebovali. Ostatně příklady z matematiky jsme dostávali jen pokud jsme si je vyprosili, a vypadalo to, že vymyslet nějaký příklad dává vyučujícím daleko víc zabrat, než když nás s pomocí papírových vlaštovek naučili kouzlo Wingardium leviosa.

Ale v Bradavické škole nikdy nešlo jenom o výuku kouzel. Hned v prvních dnech se nám Harry Potter svěřil se svým podezřením, že na pozemky školy pronikl špion smrtijedů. Ovšem Harry ho nedokázal sám odhalit, a tak nás požádal o pomoc.

Vydali jsme se do Zapovězeného lesa, kde jsme museli překonat řadu kouzelných překážek a také profesory, kteří les hlídali a vyhrožovali nám školními tresty.

Nakonec jsme ale nalezli podle Pobertova plánku mýtinu jednorožců a tam skrytou zprávu:

Můj Pane!

Vaše předpoklady se potvrdily, a já si jen ve vší své oddanosti dovolím podotknout, že Vaše moudrost je nedozírná! Ten vypelichaný staroch Brumbál skutečně na počátku léta Bradavickou školu dočasně opustil. Ve své bláhovosti a hlouposti se zřejmě snaží vypátrat jakoukoliv slabinu, díky které by se Vás mohl pokusit ohrozit, ten tupec! Školu sice zatím střeží mocná kouzla a těch pár krvezrádných budižkničemů, ale již mám plán, jak tuto ochranu zbortit. Prozkoumal jsem Zapovězený les a zjistil, že celá řada stvůr je nakloněná spolupráci s námi. Ty ostatní k ní přesvědčí Vaši otroci.

Váš plán na ovládnutí Bradavické školy se brzy bude moct uskutečnit!

Váš nejvěrnější služebník

PS: Pottera se mi zatím nepodařilo zneškodnit, tak jsem mu alespoň ve své krysí podobě nechutně poskvrnil hábit. Slibuji, že se budu dál snažit znepříjemňovat mu život jen pro Vaši slávu!


Poté, co si Harry v rozpacích doběhl vyprat svůj hábit, jsme se společně poradili, co jsme se ze vzkazu dozvěděli. Vzbudil však víc otázek než odpovědí. Jedno však bylo jisté: někdo se snaží umožnit, aby smrtijedi ovládli školu a my nemůžeme nikomu věřit. Pokusili jsme se zjistit, kdo z profesorů se nechová jako obvykle a většina z nás si tipla, že by profesorka Prýtová mohla být smrtijed změněný mnoholičným lektvarem, ale nemohli jsme si být jistí. Pak se ovšem ve škole objevil Snape!

Hned úvodem zkritizoval, jak dosud výuku vedl profesor Lupin a naznačil, že bychom se měli naučit, jak se chovat v případě, že se ve volné přírodě potkáme s vlkodlakem, protože jeden nikdy neví, kdy by nějaký vlkodlak mohl být nablízku. Průběh této teoretické lekce pak poněkud narušilo, když se opravdoví vlkodlak poblíž objevil.

Nejdříve se nezdálo, že by nás chtěl vlkodlak jakkoliv ohrozit, dokud se zničehonic z nebe nesnesl také mozkomor.

V souboji byl vlkodlak (který nosil sako nápadně podobné tomu, ve kterém jsme viděli Lupina, jako bychom to od začátku nevěděli) poražen a pak nás začal lovit. Avšak nedali jsme se a útok vlkodlaka i mozkomorů s pomocí profesorky McGonagallové odrazili.

Indicie, které jsme vyčetli ze zvědova vzkazu se tedy začaly pomalu vyjasňovat. Všechno zapadlo do sebe, když se v Zapovězeném lese splašila fantastická zvířata a zaútočila na školní pozemky. Vedení obrany se tentokrát chopil Hagrid a zejména nás poučoval, že těm roztomilým a povětšinou neškodným tvorům nesmíme nijak ublížit. A tak jsme baziliška museli uspat recitováním ukolébavky.


„Fakt spí? Píchni ho radši do oka.“
„Asi fakt spí. Ale radši ho ještě píchnu do té dírky, co má pod okem… hele teď se pohnul!“
„Hagrid říkal, že mu nemáme ubližovat!“
„Já ho je ještě kopnu a pak utečem!“


Lesní elfy bylo potřeba naopak znechutit falešným zpěvem a když jsme za nimi běhali dvacet minut a velmi zdařile falešně zpívali, skutečně jejich bojechtivost ochabla. Nebezpečně vyhlížejícího veleskřeta jsme prostě museli vyprovokovat, aby se unavil sám. I to se nám nakonec podařilo, když klesl k zemi, už jen chroptěl, a jediné, co ho dokázalo znovu postavit na nohy, bylo, když jsme se chopili v okolí ležících hůlek, nebo i větších klacků, abychom ho dorazili. To už ale přibíhal Hagrid, aby nám připomněl, jak jsou vlastně lesní příšery mírumilovné, ale i tak jsme si klacky v rukách ještě chvíli ponechali, když se dali na úprk.


Nyní už bylo vše jasnější. Díky mozkomorům smrtijedi ovládli lesní tvory, a tak se pokusili proniknout na pozemky školy. Ale my jsme se nedali! Otázkou nadále zůstávalo, kdo je zvěd…

Poté co profesor Lupin vyspával po svém vlkodlačím řádění se velení zas chopil Snape. Přikázal uzavřít školu a nás v ní. Avšak ani Snape nás nenechal zahálet a každá kolej navštívila zas další výuku. Což nám naprosto vyhovovalo!

Díky hře Řachavý Petr jsme se seznámili s kouzelnými dovednostmi fantastických zvířat.

Vyrobili jsme si čarodějnické klobouky.

A nadešel také čas hodiny lektvarů.


„Nyní přilijete do svého kotlíku žluč třaskavého skvorejše,“ kázal Snape, když nás poučoval o výrobě mnoholičného lektvaru. „Lžičku, po lžičce…“ šeptal. „ALE POZOR!“ všem se nám roztřásly lžičky v rukou. „Jestli jen trochu ukápnete, hrozí, že váš lektvar exploduje…“
„To je volej…“ prohlásil nejstatečnější z nás.
„Chcete mi říct, studente, že takto páchne pouhý olej?“ tázal se Snape a upíral na nás svůj zlostný pohled.
„Hm… to není volej!“
„A dokázal by pouhý olej, studenti, aby váš mnoholičný lektvar zezlátl, když přidáte prach z rozdrcených rohů jednorožců?“
„Tyjo! Tak tohle doma ukážu mamce! Pane profesore, jak se to dělá a prosím doopravdy bez těch řečí okolo!“
„Ne. To je výrobní tajemství! Nyní vložíte vlas toho, v koho se chcete proměnit.“
„V Hermionu!“ shodli jsme se všichni.
„Grangerová. Začněte si škubat vlasy,“ přikázal Snape.

I přes přísnou, ale zábavnou, Snapovu výuku pak Harry s Ronem prosadili, že společně uspořádáme famfrpálový turnaj.

A tak jsme se naučili, jak správně bít potloukem, i jak létat na košťatech a naši chytači se vrhli po zlatonkách. Nakonec jeden turnaj nestačil a kolej, která se do finále nedostala, si vyžádala, i když Snape prskal, odvetu.

Když nadešel soumrak, tedy když jsme zatáhli záclony, protože soumrak byl pořád v nedohlednu, nadešlo i to, čeho jsme se nejvíc obávali. Nebo se spíš na to nejvíc těšili! Do školy pronikl lord Voldemort i se svými služebníky!


Na Harryho pokyn jsme se rychle a důkladně skryli ve svých pokojích. Zatímco po chodbách zněl šílený smích Bellatrix Lestrangové a hlas lorda Voldemorta nás lákal, abychom se přidali k smrtijedům. Po našich postelích se plížili mozkomoři a nahlíželi pod ně. Zadržovali jsme strach a mysleli na něco hezkého, třeba na to, když jsme předchozího dne v hodovní síni dostali dorty, abychom oslavili narozeniny některých zúčastněných… fakt byly dobré!


Ale to už temná kápě mozkomora nahlíží i pod postel, pak se opět ztratí, dveře bouchnou.
„Heej, seš tam,“ šeptá jeden z nás.
„Joo…“
„Teď mě málem našel!“


A v té chvíli se ozvou opět mozkomorovi sípavé nádechy, určitě dokázal proniknout přes zavřené dveře, a po chodbách zní táhlé pištění.
Postupně se s Harrym plížíme do podzemí, kde se skrývají magické kameny, které nabíjejí bariéru kolem školy mocí, co brání Voldemortovi, aby použil svou plnou sílu. Když pomalu otevřeme vstupní dveře, Voldemort už sedí v sále.


„Mladí kouzelníci,“ promlouvá tiše vábivým hlasem.
„Cože?!“ zahulákáme.
„Studenti bradavické školy!“ zařve Voldemort, až nám zatrne. „Přidejte se ke mně, splním vám všechna přání, budete stát po mém boku a ovládnete kouzelnický svět. Stačí mi darovat jeden z těch kamenů, abych zde nabyl svou plnou moc. No tak, přidejte se ke mně.“

Nejdříve odhodlaně vrtíme hlavou. Pak však jedna z nás předstoupí a pokloní se Voldemortovi.

„Vidíš, Pottere, jsou slabí, přidají se ke mně!“ posmívá se Voldemort. „Chceš se stát mou učednicí?“
„Tak jo,“ potvrdí studentka.
„Vydej mi ten kámen!“
„Tady máš,“ a předá cosi do Voldemortovy bílé dlaně.

Voldemort na to dlouze hledí.


„Co to je?“ zeptá se váhavě.
„To je ten kámen, teda je trochu začarovanej, tak vypadá jinak, ale je to on a už můžeš jít.“

Voldemort dál na kámen hledí a rozmýšlí co dál. „To není ten kámen!“ zahřmí a všichni od něj uskočí. „Tys mě chtěla obelstít! Mě! Lorda Voldemorta!“

Pak sám Harry začne kouzly bránit své spolužáky, zatímco ostatní uzmou nádobu s kameny z Voldemortova dosahu.

„Ne, počkejte, ty kameny pryč nenoste, protože… protože pak nebudou fungovat!“ poučuje je Harry.
„Nechte ty kameny na místě!“ hřmí Voldemort a vrhá okolo sebe kletby, ale kameny už jsme zachránili, tak mu nezbývá, než se dát na úprk i se svými smrtijedy. Zase jsme vyhráli!

Hned vzápětí se i mladší studenti začnou tázat, kdy zas Voldemort přijde. Je potřeba, byť jsou stateční, je poučit, že Voldemort se neříká.


„Tak kdy zas pšijde Pán žla?“ táže se student.
„Obávám se, že brzy. Ještě jej můžeš nazývat Ten-jehož-jméno-se-nevyslovuje.“
Student chvíli váhá, pak se zeptá znovu: „A kdy teda pšijde Pán žla?“

Ta chvíle však nastala dřív, než kdo mohl čekat. Hned následujícího rána Hagrid všechny koleje povolal, že jim potřebuje něco důležitého sdělit. Když tam dorazily, Hagrid však mlčí. A pak se lord Voldemort znovu objeví se svým ďábelským smíchem.

„Mysleli jste, že jste vyhráli, ale lord Voldemort má vždy další plán v rukávu,“ dramaticky zatřepe Voldemort svýma rukama v hábitu. Pak, naprosto překvapivě, Hagrid Voldemortovi předal jeden z magických kamenů. Hned vzápětí se začal třást, zmizel všem z očí a…


„Odhal se můj věrný služebníku!“ zahřměl Voldemort a vedle něj se zjevil zrádný Červíček, který byl dosud proměněný v Hagrida. Tak to jsme nikdo nečekali, i když nás vlastně chtěl předhodit ke svačině Aragogovi…

V tuto chvíli nezbylo nic jiného, než nechat smrtijedy ovládnout školu, dokud nenajdou Harryho Pottera. Učili jsme se proto černou magii, samozřejmě naprosto nedobrovolně, i když to bylo docela zábavné. Alekta Carrowová převzala výuku obyčejů mudlů, aby nás naučila je lovit.


Bellatrix si pak na studentech zkoušela kletbu Imperius, aby věděli, jak funguje.


Snape byl donucen vyučovat černou magii, i když netvářil se, že by mu to úplně vadilo.

Avšak ani Voldemort netušil, že Harry se převlekl za smrtijeda Dolohova a plánoval, jak opět přisluhovače zla ze školy zahnat.

Příležitost se brzy naskytla. Jen na okraj je nutno zmínit, že se ukázalo, že Voldemort je tak mocný, že zřejmě ovládá i počasí. Vždy po chvíli, co se zjevil, se nebe zatáhlo temnými mraky a brzy se spustil i déšť. Ale zřejmě to Voldemortovi nijak nepomáhalo, jelikož nás hned začal kletbami zahánět zpět do školy a sám promočený bídně prchnul.


Ale ještě předtím nastal střet mezi ním a Harrym, který se statečně vrhl vstříc nejmocnějšímu černokněžníkovi.


V jejich souboji jedna kletba následovala druhou.


„Avada kedavra!“
„Mdloby na tebe!“
„Crucio!“


„Sakra, ještě nepadej, máme padnout oba naráz!“
„A ty si, kruci písek, myslíš, že v tom vidím, že už si upad! Teda chci říct: Imperio!“


Síla hůlek Harryho a Voldemorta se střetla a poté konečně oba soupeři upadli naráz a zůstali na místě ležet. Voldemorta s úpěním a výhrůžkami odtáhli jeho služebníci, ale Harry se stále nehýbal…

Tu se však odnikud objevil Snape.


Jaké překvapení, že to nebyl on, kdo Voldemortovi donášel. Místo toho všechny přísnými pokyny povolal, aby prokázali, co se ve škole naučili. A jen spojenou kouzelnou mocí všech se podařilo zbavit Harryho kletby a přivést jej zpět mezi živé.

„Snape?“ táže se překvapený Harry, když otevřel oči.


„Pane profesore Snape…“ podotkne jeho zachránce, ale nezní to ani káravě, oddechne si. Pak se ale opět stane starým nedobrým Snapem. „Budete se tady válet, Pottere, když tihle nadanější kouzelníci za vás odvedli všechnu práci, nebo je konečně odvedete na večeři? A nezapomeňte, aby si umyli ruce!“

Zbývalo už jen naše úspěchy oslavit v hodovní síni a hned pak na tanečním bále, nebo teda spíš na pořádně husté diskotéce, kde Harry s Ronem i další profesoři vyhecovali studenty k neskutečným tanečním výkonům.


Z mlhy, která se jen pomalu po ránu zvedá nad hustými lesy, už vyjíždí spěšný autobus z Bradavic, úslužní domácí skřítci tahají studentům jejich školní zavazadla, zatímco zbylí se činí ještě ve škole s košťaty i vysavači. Všichni jsme obstáli nejen ve výuce kouzel, ale i v napínavém střetu s lordem Voldemortem, kterého jsme nenechali ovládnout školu svým zlem. Ale všichni také víme, že to nebylo naposled, co se o to pokusil. A vlastně se těšíme, až to zkusí znovu a my už budeme stát proti němu jako členové Fénixova řádu!


Zobrazit fotogalerii