Víkendový tábor - Nauč se vycvičit draka! - 1. běh

Mysleli jste, že příběh Škyťáka a jeho draka Bezzubky už skončil a žádná další dobrodružství je nečekají? Tak to jste na omylu, protože my dokázali opak! Navštívili jsme totiž Škyťáka v jeho nové dračí školce a přesvědčili, aby nás zaučoval do výcviku draků…


„Vítejte, vikingové!“ vyšel nám Škyťák naproti. „Vyloďte se ze svých drakarů a pojďte za mnou!“ Škyťák byl vždycky trošku zmatený, tak si asi nevšiml, že jsme přijeli vlastním autobusem, a ne drakarem, o kterém jsme se tedy až později dozvěděli, že je vikingskou lodí.


Ale že jsme správně v dračí školce bylo hned jasné, protože dráčci na nás koukali ze stromů, mrkali schovaní v trávě i z okna vikingské hodovní síně. Trochu rozpačitý Škyťák připustil, že už mu draci lezou i po hlavě a že je rád, že jsme mu s jejich výchovou přišli pomoct.

Záhy jsme se seznámili i se třemi mláďaty Bezzubky, které nám Škyťák svěřil na starost. Rozdělili jsme se tedy do kmenů a každý si vzal na zodpovědnost jedno mládě a hned jsme ho šli pojmenovat a seznámit se s ním.


Starat se o malého draka je velmi zodpovědná činnost. Museli jsme ho brát pravidelně na procházky, krmit ho, pečovat o jeho bezpečí, ujistit ho, aby nám důvěřoval, jak někteří z nás hned správně poznamenali, dívčí kmen svému dráčkovi pro jistotu udělal i plenku, a samozřejmě jsme ho učili létat.


Škyťák hlídal, jestli se o dráčka řádně staráme a občas nám vyčinil, třeba když jsme zrovna nedávali pozor a dráček nám omylem vylétl oknem. Spolu se Škyťákem nám s draky pomáhala jeho manželka Astrid a dobří přátelé Ťafan a Snoplivec Ksicht, kterému jsme říkali jednoduše Ksicht.

Dráčky jsme pak vyvedli také k pravému vikingskému táboráku, který jsme si takhle z podzimu při krásném počasí mohli užít. Ale ještě než slunce zapadalo, si nás Škyťák povolal.


„Vikingové, mám pro vás dnes ještě jeden úkol. Moji zvědové mi řekli, že se k našemu pobřeží přiblížili jacísi cizinci a vylodili se v nedalekých lesích. Ještě než padne tma, musíme zjistit, co jsou zač a jestli pro naše dráčky nejsou hrozbou.“ To tak! Ještě aby někdo ohrozil naše draky, které jsme si zrovna oblíbili. Hned jsme s Ksichtem a Astrid vyrazili do lesa, zatímco Škyťák šel prozkoumat jinou část pobřeží.

Potichu jsme se plížili lesem… tedy takový byl plán, vlastně jsme dost vyřvávali, někdo si potřeboval odskočit na záchod, pak i s vedoucím kmene bloudil lesem a hledal podle hlasů, naštěstí dostatečně hlasitých, zbytek družiny. Bylo tedy docela štěstí, že jsme nakonec uslyšeli zpovzdálí děsivé zvuky.


„Jeeeen tři kříííže z bílýho kamení!“ skřípal z křoví falešný zpěv. „U všech rohatých, pane Browne, jak je to dál?“
„Něco s pískem, kapitáne,“ odpověděl druhý hlas.“
„Johohó, tak to bude! Šoupněte mi sem ještě tu čutoru s čajem, lodivode, pěkně se tu ochlazuje.“
„Hmhm,“ mrumlal třetí hlas.

Nyní už jsme se ztišili a pomalu se ve skrytu stromů plížili dál. Pak jsme uviděli i světlo lucerny a tři temné stíny kolem obrovské truhlice.
„Nesnáším tohle severský pobřeží, u ďasa,“ nadával kapitán. „Víte, že tu žijou i medvědi? Tááákhle veliký medvědi!“ Zatrnulo nám a ve tmě, která na les náhle padla, jsme se začali rozhlížet. „Radši bych se válel někde na pláži v Karibiku, v klidu si loupil, sluníčka ve tváři, kouřící bambitka v ruce, joooo, to by bylo něco jinčího.“
„A řeknete nám už konečně, proč jsme se sem teda táhli?“
„Hmhm!“ podpořil pana Browna hlas lodivoda.
„Tak pojďte blíž, věrná posádko, tohle je totiž tajemství. Jen vám věřím, těm zpropadenejm ňoumům na lodi ne, proto jsem vás vzal sem.“ Tři muži se shlukli k sobě. A my opatrně a po krůčku postupovali blíž, abychom slyšeli, co si povídají.
„Slyšeli jste zvěsti o tom, co před lety tihle smrdutí vikingové ovládli? Jakou moc získali?“ šeptal kapitán. Zbylí dva mlčeli. „Tak já vám to povim! Draky, rozumíte, prej dokážou ovládat draky, obrovský, s křídlama, plameny flušou. Dokážete si to představit? Mít takovýho draka ve svý moci? A třeba ne jednoho, ale deset!“
„To by bylo kapitáne…“ žasl Browne. „Nikdo by se nám neubránil!“
„Hmhm!“
„Tak. A my jim ty draky musíme ukrást, dobře poslouchejte jak na to…“
„A jak na to, kapitáne?“ pochyboval Brown. „Jak chcete ukrást desetimetrovýho draka, když se mu nebude chtít!“
„Hmhm?“ zajímal se lodivod.
„Zjistil jsem, že právě tady nedaleko nejsou žádný velký draci. Ale jejich mláďata, maličký ještěrky, který když ukradnem a vycvičíme…“

Tak jsme byli zaujatí tím, abychom všechno slyšeli, že se někteří z nás tmou doplížili až na pár kroků od pirátů. Vlastně jsme se měli v jejich blízkosti schovat za stromy, jen jsme na to samým napětím trochu zapomněli.

„Neslyšíte nic?“ zbystřil kapitán.
„Nooo…“ trochu zrozpačitěl Brown. „Něco už chvilku slyším…“

Kapitán se ohlédl. „Eeee… a já je už i vidím!“ zařval nám přímo do tváří. „Browne, chyťte jednoho!“ A skutečně, ten který byl nejblíž a tedy jistě byl i nejodvážnější, jen trošku i nejneposlušnější, skončil pod pirátovýma rukama s bambitkou u hlavy. Protože věřte tomu nebo ne, oni to skutečně byli opravdoví piráti.

„Nikdo ani hnout!“ máchal kolem sebe kapitán šavlí. „Hnáty nahoru! Máme jednoho z vás!“ Nezbývalo než se ukázat, ne že bychom se předtím nějak moc skrývali. Ale na jeho rozkazy jsme nedali, asi ještě nevyjednával s vikingy. Hned jsme se ozbrojili klacky, někdo z nás na výpravu dokonce propašoval samostříl.

„Hej!“ divil se kapitán. „Teď máte vyjednávat!“
„Já ho praštím klackem!“
„A mně se zas chce čůrat!“
„Co chcete?“ vložil se rázně do vyjednávání Ksicht.
„Dáte nám vaše draky, nebo na vás udeří naše flotila deseti lodí a vaše vesnice lehne popelem!“ zvolal kapitán.
„To jste řekl hezky,“ podkuřoval mu pan Brown.
„Ta už lehla popelem několikrát, když se nějaký dráček splašil. Nemáte tam nějakou jinou nabídku?“
„Hmm…“ znejistil kapitán.
„Hmhm,“ podpořil ho lodivod.
„Tak jinak. Vyzývám vás na turnaj! Ať se ukáže, kdo je nejlepším námořníkem a bojovníkem na všech sedmi mořích! Piráti proti vikingům. A když vyhrajeme, dáte nám jednoho draka.“
„A když ne?“
„No… to se nestane!“ zaskřípal zuby kapitán.
„Když nevyhrajete tak odsud odpádlujete, jak jen to půjde rychle a už vás nikdy neuvidíme ani na obzoru!“
„No tak dobrá,“ zafuněl pirát. Pak propustil zajatce. „Zítra za úsvitu se ukáže!“


A ukázalo se, hned jak se kapitán zjevil ve vesnici a celý sebevědomý se tam čepýřil. „Máte ještě pár hodin, abyste se se svými dráčky rozloučili, vikingové. A ty, co na mě tak vejráš, jo ty s tím divným ksichtem, jak ti říkají?“

„No… Ksicht…“ zrozpačitěl Snoplivec.
„To jsem si mohl myslet, u všech hromů! A už žádný zdržování!“
„Ale já nemůžu najít holínky!“ zaznívalo z horních pater našich chat.
„No tak to jo…“

Jak byli všichni připraveni, rozdělili jsme se, abychom soupeřili ve čtyř disciplínách.

Dvě patřily vikingům. A bylo to tradiční vikingské soupeření:


A samozřejmě dračí závod:


Dvě disciplíny pak zadávali piráti. A šlo pochopitelně o šerm ve volném stylu:


A také střelbu se všemi možnými pistolemi:


S přimhouřeným okem kapitán zamířil na terč a jednou rukou vypálil. Pak se ďábelsky rozesmál. „Tak se ukažte vikingové! Kdo z vás trefí střed stejně jako já? Hned první disciplína a porazili jsme vás na celé čáře.“


Všichni jsme se prostřídali, ale teprve až jedna statečná válečnice, když se chopila bambitky…

„A můžu ještě jednou?“
„No tak jo, ale naposledy!“
„Ale mě to baví nejvíc, já chci ještě jednou…“
„Ale už… tak ještě naposledy! A teď úplně poslední a…“

A pak si kapitán začal rvát své zacuchané vlasy. Ta poslední rána byla úplně uprostřed, a tak jsme dosáhli remízy.

Ale kapitán si věřil, že nás rozdrtí i v našich vlastních disciplínách. Ovšem stačilo, když se navlékl do dračího sedla a bylo znát, že takového jezdce ani malý dráček nechce.


Náš jezdec ho hned předstihl o celé sáhy a kapitán řval: „No tak leť, ty malá bestie!“ Když neochotně dráček zamával křídly, po chvíli se splašil a snažil se jezdce shodit. „Neee, dopředu, ne tam! Sem! Co děláš!“

Zadýchaný kapitán nakonec musel jízdu vzdát a další vítězství bylo naše. Stejně tak si neškrtl ani ve vikingském souboji.

A tak to šlo celé dopoledne, a proto ještě před obědem bylo jasné, že jsme piráty porazili, tak se bez rozloučení vytratili z naší vesnice a my čekali, že dodrží i své slovo. Ale kdo by věřil slovu piráta…


Po obědě se Škyťák vrátil ze svého průzkumu a opět si nás povolal.

„Vikingové, skvěle jste to zvládli, ale nesmíme ztrácet čas!“ To každopádně, na víkendovkách se nikdy neztrácí čas, však trvají jen tři dny. „Piráti nás obelstili i zradili, to jsem ale čekal. Piráti mají sotva jednu děravou bárku, ne celou flotilu, ale hlavně ten turnaj byl jen zástěrka, aby si naši vesnici prohlédli a mohli ji vyloupit. Ani zdaleka se nechystají dodržet slovo a už se připravují na útok.“


„Tak to je všechny zmlátíme!“ navrhovali jsme bojovně.
„Já mám sekeru! Ale jen dřevěnou…“
„Ano…“ Škyťák byl sám trochu v rozpacích, jak nás navnadil do bojechtivosti. „Ale hlavně musíme ochránit dráčky. Jak se zdá, jdou po mláďatech Bezzubky. Takže vezmete svá mláďata z vesnice, abyste je ukryli a budete je hlídat. Já a náčelníci kmenů ohlídáme vesnici a zbylé dráčky.“

Jak řekl, tak jsme učinili a v čele se Škyťákem vyrazili na mýtinu u lesa. Cestou jsme se ho snažili přesvědčit, aby nám ukázal, jak Bezzubka aportuje jeho železnou nohu, jak jsme to viděli ve filmu, ale Škyťák se asi styděl.


Pro své dráčky jsme postavili ochranné ohrady a shromáždili se za nimi. Netrvalo dlouho a piráti se v čele s kapitánem objevili opodál.


„Dostal jsem vás, vikingové, vaši draci budou moji! Johohó!“ křikl a vrhli se do boje.


Byl to litý boj, dělové koule lítaly vzduchem, šermovali jsme s kapitánem i jeho posádkou.


Pomalu se jim dařilo prolomit hradbu kolem dráčků, a dokonce i jednoho unést, ale to jsme se nedali. Pirátské pláště měli tu nevýhodu, že když se za ně prudce zatáhlo, pirát padl k zemi bezbranný vůči útokům našich mečů.


Nakonec se od své posádky kapitán vzdálil a nejistota v očích zbylých pirátů, čelících už tak očividné přesile, značila, že vyhráváme.

Ale nemohli jsme se víc splést. Ve chvíli byl kapitán zpátky a v ruce třímal jednoho zoufalého dráčka, který zůstal ve vesnici.


„Mám je! Posádko, ústup, vyhráli jsme!“ A ve chvíli byli pryč. To jsme jako prohráli? To se nám moc část nestává! Opatrně jsme se plížili zpět k vesnici a všímali si známek boje. Tu se válela rohatá helma, támhle zas zlomený meč.

A u hodovní síně sám Škyťák, kterého ošetřovala zoufalá Astrid.


„Nedýchá…“ plakala vikingská manželka.
„Ale jooo, dejchá, vždyť to vidím…“
„Já zkusím první pomoc!“ chopil se iniciativy Snoplivec a stačilo, aby se ke Škyťákovi sehnul a ten hned začal chrčet.
„Pít…“ šeptal.

Začali jsme se shánět po nějakém pití.

„Dáš si šťávu? To tě probere!“

Poté, co si Škyťák vyklepal ucho a vylil z něj všechnu vodu, tak se skutečně už zase zdál fit.

„Zklamal jsem, vikingové,“ štkal Škyťák. „Vás i draky… unesli je.“
„Jojo,“ souhlasili jsme. „Ale ty naše máme!“
„Aspoň že tak… musíme ostatní získat zpět.“


Hned jsme začali plánovat, jak piráty najdeme a draky od nich zas získáme. S vlastním plánem nakonec přišel Škyťák a nebylo to nic jednoduchého.

„Zjistil jsem, že piráti v lese nechali mapu, která vede k jejich tajnému ostrovu. Ale tu mapu hlídá jakási kletba. Musím ji překonat a mapu získat.“

Tak to zas neznělo tak složitě, ale to důležité si nechal Škyťák až pro chvíli, kdy už jsme stáli u stmívajícího se lesa.

„Ta mapa je rozdělená na několik částí a my musíme získat všechny. Ovšem hlídají ji piráti. Ale ne obyčejní piráti. Ale zombie piráti.“ Poklesla nám čelist, to nám taky mohl říct dřív, než jsme se na výpravu vypravili! Ale teď už jsme museli statečně do boje.

„Až vstoupíme do lesa, nikdo z vás nesmí promluvit,“ tak to bude náročné!
„A co když nás chytí?“
„Právě. Pokud by se vás dotkli, kletba vás zmrazí, ale můžete ji porazit, když všichni spolu semnou řeknete protikletbu. Opakujete: Lebky, šavle, zkřížené hnáty, dej si pozor na piráty!“ Zopakovali jsme protikletbu třikrát.
„No já si to nikdy nezapamatuju!“

Vyrazili jsme. A všichni Škyťáka až překvapili, jak jsme mlčeli a plížili se opatrně okolo šourajících se a hekajících a nazelenalých a vůbec ošklivých zombie.


Každý z nás uzmul nějaký kus mapy a Škyťák byl neustále ve střehu, aby použil protikletbu, ale ani to nebylo potřeba, až se zdálo že ho to mrzí. A v tu chvíli nejmladší z nás ztuhl, s nohou pokrčenou a rukama před sebou.

Škyťák začal a my hned s ním: „Lebky, šavle, zkřížené…“
„Neee, já se jen plížím, pššš, ať mě neprozradíte,“ protestoval malý viking.

Jak jsme měli celou mapu dali jsme se na úprk a šouravé zombie nás nemohli dohnat. Když jsme mapu při západu slunce složili, měli jsme jasno, kam plout.


A to si zasloužilo oslavu! Ukázalo se, že vikingové dokážou rozjet tu nejdivočejší diskotéku!

Hned po rozbřesku jsme zakotvili u pirátského ostrova. Žádný Karibik to teda nebyl, a než se oteplilo, tak jsme nejdřív využili čas k vyklizení našich kajut a chvíli lenošení a přípravy na poslední boj. Ale ten stál za to!

Piráti věznili všechny dráčky v klecích a hlídali je s šavlemi i dělostřeleckou podporou. Nezbývalo, než klece prolomit a dráčky odnést, avšak piráti se nedali a museli jsme uznat, že jsou schopní bojovníci.


A tak jsme se nevrhali do boje jen bezhlavě, ale i lstí. Někteří se plížili.


Jiní zvolili obchvat lesem a taktický nečekaný útok.


Ale to už se nám dařilo dráčky osvobozovat a marně se nás piráti snažili dohnat.


Nakonec byli všichni na svobodě a zbyla jen truhlice s pirátským pokladem.


„Pane Browne, nedá se nic dělat!“ zoufal kapitán. „Byl to skvělý plán, ale u všech rohatejch, ne všechno se podaří. Chraňte naše zlato, ať máme aspoň na cestu zpátky!“
„Skvělý plán? Jaký skvělý plán?“ zuřil pan Brown.
„Hmhm!“ podpořil jej lodivod.
„Měsíce jsme se sem ráchali a odplujeme s prázdnou! Vy nejste žádnej kapitán, jste suchozemská krysa!“


„Já se nenechám urážet!“ běsnil kapitán a piráti se vrhli na sebe. A tak jsme mohli v poklidu odnést i jejich truhlici a když připravil pan Brown kapitána o jeho klobouk, ještě rád nás odprosil, aby se mohl dát k vikingům.


A tak šťastně skončil další příběh draků. Ale byl poslední? Věříme že ne, Škyťák nám slíbil, že se opět potkáme, až draci vyrostou a budeme se na nich moct prolétnout po obloze. Tak to jsme opravdu zvědaví, ale budeme se na to těšit!


Zobrazit fotogalerii