Letní dětský tábor: Sport a sebeobrana

Už ve vlaku a cestou z nádraží do tábořiště jsme se všichni seznámili a skamarádili, když se někomu trochu zastesklo po domově, hned tu byl vedoucí, aby ho utěšil. Když jsme dorazili na základnu, hned jsme se pustili do rozdělování chatek a průzkumu. Tak tohle krásné místo uprostřed lesa, s hřištěm, klubovnou, jídelnou, altánkem a útulnými chatkami se nám na týden stane domovem. Hned po obědě jsme se pustili do her, které pro nás vedoucí připravili, a taky nás čekal první výcvik sebeobrany. Naučili jsme se několik základních technik, jako třeba co dělat, když nás někdo chytí za triko (švihnout s ním o zem) a jak mu pak tu ruku třeba zlomit a tak. Tréninky pak byly skoro každý den, i ti z nás, kteří chodí k trenérovi na kroužek, se naučili nové suprové techniky. Prostě po tomhle táboře už jsme si jistí, že sejmeme kohokoliv, kdo si na nás dovolí!

A pak už jsme společně připravovali táborák a buřtíky, táboráky jsou vůbec to nejlepší, protože se sedí u ohýnku a vypráví se vtipy a příběhy, opečené buřtíky jsou úplně nejlepší jídlo, a může se být do tmy venku. Vedoucí nám slíbili ještě nejmíň jeden, který jsme odpálili den před odjezdem, ale to bychom moc předbíhali!

Od druhého dne nám začal pravidelný režim s rozcvičkou, na kterou nás vedoucí tahali za nohu z postele, aspoň nám hezky vyhládlo na snídani, a pak jsme se museli vrhnout na úklid chatek, který byl bodovaný! Rychle jsme zjistili, že naflákat všechno do kufru, zavřít ho a schovat pod postel, nestačí.

Už při snídani jsme zjistili, že hned ten den nás čeká jedna z nejlepších akcí za celý tábor. Jeli jsme totiž na koupák v Bystřici! Spěchali jsme na nádraží a pak honem do plavek a už jsme celé odpoledne přebíhali z jednoho bazénu do druhého, pod vodotrysk a na skokánky, na trampolínu a další atrakce. Vedoucí nad námi celou dobu hlídkovali a taky blbli v bazénu, tak jsme se je na oplátku snažili všichni dohromady utopit. Čtyři děti na jednoho vedoucího a už jde ke dnu, zaručeně!

Další den měl být odpočinkový, ale protože bylo furt co dělat, na ten odpočinek jsme si ani moc nevzpomněli. Kdo chtěl co hrát, řekl si vedoucímu o volejbák, frisbee nebo házecí kroužky na tyčku, nebo mu rovnou vedoucí hru vymyslel, ale nejlepší bylo, když jsme si rozebrali stříkací pistole a začala několikahodinová bitka. Vedoucí nejdřív fungovali jako dobré cvičné cíle, ale pak se taky chopili zbraní a pustili se do nás.

aaa

Když jsme oschli, zahnali nás za klubovny, nejdřív jsme se báli, že za trest už fakt budeme muset odpočívat, ale uvnitř na nás čekal nááádherný dort, který celé dopoledne kuchařky pokoutně pekly v kuchyni. Jedna z našich kamarádek měla totiž narozky, a tak jsme je společně oslavili. Po dortové sváče, propíchání všech balonků na výzdobu a řadě her v klubovně už si vedoucí trochu stěžovali, že je šikanujeme, a poslali nás zas ven a my měli ještě dost času užít si náš volný den až do večerky. Po večerech jsme se vždycky střídali ve sprše, a mezi tím na chatkách hráli různé hry, bavil nás stolní fotbálek, kterým nám koupili, nebo jsme si stavěli z lega, a párkrát jsme si taky pustili na počítači nějakou pohádku a všichni dohromady koukali jak v kině. Do postelí nás mohlo dostat jen čtení pohádky na dobrou noc, a když jsme se po chvíli vykřikování a vymýšlení vlastních pohádek přece jen zaposlouchali, začalo se nám pomalu chtít spát. Jsme přece už dost staří, abychom byli na táboře, tak taky víme, že budeme potřebovat sílu na další den!

Vyšli jsme si taky na dvě túry do okolí, a mohli jsme se jen divit, jak jsou lesy a louky okolo Chlébského krásné. Věděli jste třeba, že je tam přírodní rezervace a v ní údolí, ve kterém kvetou bledule? Zrovna teda nekvetly, ale i tak to tam bylo moc hezké, a my jsme zkoumali koryto potoka, a pak si sušili boty, a taky skály a jeskyně. Při každém výletu jsme za pochodu hráli taky hry, takže nám to často ani nepřišlo, jaký kus cesty jsme ušli.

Někdy jsem si i v průběhu výletu na nějakém hezkém místě dali trénink sebeobrany, a to nebylo jediné, co jsme se naučili. Vedoucí nám taky vysvětlili jak zachraňovat lidi, kterým se stane úraz. Zopakovali jsme si, na jaká čísla máme volat, co přesně říkat a takové ty základy, jako jak uvázat obvaz, někteří jsme ho pak na okrasu nosili celý den, co dělat, když se spálíme nebo když nás píchne mořský ježek a nakonec jsme si vyzkoušeli, jak druhého člověka třeba nějakého našeho příbuzného nebo kamaráda, který omdlel, otočit a sestrkat do klubíčka, aby správně ležel a nedusil se. Můžeme teď aspoň doma vyzkoušet své rodiče, schválně kdo se teď v první pomoci vyzná líp!

aaa

Po všech zábavách a blbnutí jsme už rádi zase padli do postele… a pak najednou budíček! Jeden vedoucí se prý ztratil v lese a ostatní ho šli hledat, a my jim teď máme pomoci. Mladší děti zůstaly spát a pár spáčů jsme z postele nedostali, ale zbytek hrdinů se s baterkami probijí nocí do lesa. Někteří už tušili, že jde o noční hru, ale ti, kdo byli na táboře prvně, věřili, že jdeme opravdu zachraňovat a třebas si i vyzkoušíme triky z první pomoci. A ono je těžké nevěřit a nebát se… když v lese praskají větve, ve tmě problikávají hrůzostrašná světýlka a zdá se, že nás něco pronásleduje. A pak z křoví vyskočí rudooká příšera v kapuci! Když jsme na konci stezky odvahy ztracené vedoucí konečně našli, vysvětlili všem, o co šlo. I když si někteří z nás pořádně zapištěli, přece jen jsme se do dalšího usnutí ptali, jestli budeme hrát ještě další noční stezku odvahy!

Nejde ani povědět o všech výletech a hrách, které jsme si za týden užili. Všechny pak vyvrcholilo předposlední den závěrečnou olympiádou, na které jsme si vyzkoušeli všechno, co jsme se za tábor naučili. Kromě chvatů sebeobrany, jsme vedoucího taky překvapili, co všechno jsme si zapamatovali z první pomoci. A pak taky různé disciplíny na posilování a výdrž a šplh na laně.

A přišel den loučení a taky odměn za naše soutěže, hry a úklid chatek. Nikdo neodešel s prázdnou a všichni jsme dostali taky stylový diplom na památku. Pro některé z nás to byl první tábor, pro některé ten nejlepší, na kterém jsme byli. Cestou vlakem jsme si zahráli ještě poslední hru, dostali poslední odměny a rozloučili se. Na nádraží jsme už skočili kolem krku rodičům a po týdnu se šlo domů. Na čem se ale my i vedoucí shodneme, že se těšíme za rok na další tábor i na víkendové výlety, na kterých se zase všichni potkáme.

aaa

Zobrazit fotogalerii