Chlébské - založení táborové základny

Ale první den jsme je ani nepotřebovali, vedoucí nás postupně autem dovezli od vlaku na základnu. Ještě večer jsme si stihli zahrát několik her, při kterých jsme se všichni skamarádili, navečeřet se, vysprchovat a pak prý že už máme večerku! My jsme na to měli jiný názor, ale pohádka na dobrou noc o Aladinovi nás nakonec přesvědčila. Tak jsme se těšili na další den, že nám ani nepřišlo, že neusínáme doma v posteli.

Druhý den nás čekala krásná vycházka do přírody a pláštěnky jsme zase táhli zbytečně, protože za celou túru ani neukáplo. Abychom jen tak neťapkali, tak jsme hráli cestou hned několik her, a taky jsme měli sbírat různé věci, jako kamínky, kytičky nebo lístky, a poznávat, jak se asi jmenují. Když jsme to jen náhodou nevěděli, vedoucí nám poradili. Při pauze na svačinu jsme si pak o nich povídali a několik z nás vymyslelo o svém nejhezčím nálezu taky moc pěkné příběhy! Potom jsme se už vnořili do hlubokého tajuplného lesa, určitě tam všude kolem číhali divočáci, byli jsme připraveni je kdykoliv zapíchnout klackem, kdyby na nás vyběhli. Uprostřed lesa jsme objevili krásný palouček, z kterého jsme měli výhled na celé okolí, a mohli jsme se tam hodinu prohánět a válet sudy a zmlátit trenéra a vůbec to bylo celé supr.

Příjemně unavení a se spoustou zážitků z přírody jsme se vrátili do tábora, a protože nás počasí na slovo poslouchá, tak v té chvíli teprve začalo pršet. Ale to už nám bylo fuk. Zalezli jsme do chatek odpočívat a vedoucí už měli připravené všelijaké hry, každý si vybral, co ho nejvíc bavilo. Pro tentokrát jsme vedoucím i tu večerku odpustili, protože v deset se už všem zavírala víčka. Po ránu jsme konečně mohli vytáhnout ty pláštěnky, abychom doběhli na snídani. Ale jinak déšť ani tentokrát nic nepokazil. Ještě před odjezdem pro nás vedoucí připravili po chatkách stezku s úkoly, a protože brzo byly už jen přeháňky, tak jsme si se šátky přes oči i venku zahráli na slepce a ještě jsme museli kamínky trefit rozvěšené fáborky. Ale vůbec jsme je neviděli! Než nás pak zase autem postupně odvezli na nádraží, stihli jsme si ještě na rozloučenou odvyprávět kopici vtipů. A kam pojedeme příště, trenére?


Zobrazit fotogalerii