Nejoblíbenější táborová hra? Schovkohoněná!

4. duben 2019

Ahoj táboroví vedoucí, ale také všichni hraví rodiče a děti, které si chtějí užít jednoduchou zábavnou aktivitu pro partu kamarádů, když zrovna není do čeho kopnout. Tentokrát bychom vám totiž rádi představili naši nejoblíbenější hru, která nesmí na žádné naší akci chybět. Říkáme jí Vlkodlak, ale taky Upír nebo Loki nebo Zombie a spoustou dalších názvů, proč? To si ještě vysvětlíme! Ale nejdřív to důležité: jak se správně hraje?

Nejlepší je, když už se trochu zešeří, ale ještě není úplná tma, aby člověk neviděl, kam běží. Vedoucí skupinu hráčů seznámí s pravidly (teda my už je všichni známe, ale když to nebudete hrát zrovna s námi, žejo), a je úplně jedno, jestli jsou hráči čtyři nebo čtyřicet. Řekne jim, kde se hraje a kam se nesmí (teda nejlépe se nesmí nikam, kde se dá spadnout do rybníka, do rokle, nesmí se lézt na stromy a tak). A pak jim dá chvíli, aby se v okolí poschovávali. Ale už když se schovávají, tak se začne vedoucí měnit ve vlkodlaka a strašně při tom křičí strašidelné věci jako: „Vychází rudý měsíc a vlkodlaci vylézají ze svých doupat!!!“ A podobně. A pak hrozně zařve, už jako vlkodlak, a jde. Odteď koho najde a dotkne se, tak ho promění taky ve vlkodlaka. Proto je dobré se schovat hodně nenápadně, ale samozřejmě, když se vlkodlak blíží, nebohý člověk se před ním může pokusit utéct a vlkodlak běží za ním. Ale jak je člověk dotknutý a je z něj taky vlkodlak, tak samozřejmě má taky hlad a loví ostatní. A tak se loví a loví, dokud nejsou všichni vlkodlaci, anebo dokud nezbyde jen pár přeživších, kteří vyhráli. Když zůstane jen jeden, může třeba v dalším kole lovit spolu s vedoucím vlkodlakem. Ale většinou to o výhře ani moc není, jde nám spíš o to si zaběhat, najít nejlepší schovky a tak trochu se příjemně bát.


Co je dobré si před hrou vyjasnit?
Věčná otázka panuje okolo toho, jestli baterky používat nebo ne. Člověk, co má baterku, tak se odhalí, když si posvítí, zase se ale říká, že světlo zahání vlkodlaky. Moc to nefunguje. Naopak když se dlouho vlkodlakovi svítí do očí, tak se spíš rozzuří! A nejhorší je, když má baterku sám vlkodlak, protože to pokazí každou dobrou schovku. Dá se ale domluvit tak, že se baterky použijí už jen při posledním kole, když přece jen je trochu moc tma. A není špatné, když má vedoucí-vlkodlak baterku u sebe, kdykoliv by bylo potřeba posvítit. Anebo když je u hry ještě další vedoucí, který nehraje, a jen hlídá, kdyby cokoliv.

A smí člověk předstírat, že je vlkodlak a pak vás kousnout? Bohužel je potřeba s tím počítat! Když se člověk stane vlkodlakem, může vědět, kde jsou ostatní schovaní a pak se k nim proplížit jako člověk a zaútočit. Proto je dobré si před hrou vysvětlit, ať nikdo nikomu nevěří, protože ono jak ve tmě rozeznáte člověka od vlkodlaka? Těch pařátů, chlupů a tesáků si přece nemusíte hned všimnout.


A není lepší, když je na začátku vlkodlakem některé z dětí a vedoucí jen okouní a hlídají? Ani ne! Přece jenom vedoucí-vlkodlak umí lépe vrčet (určitě na to vedoucí mají nějaké školy), taky se pohybuje neustále po hřišti a hlídá, kdyby něco, a taky může ostatní vlkodlaky popohánět, organizovat a plánovat útok, aby se všichni vlkodlaci do lovu co nejvíce zažrali. Hlavně vedoucí nemá co postávat, ale určitě si sám rád zaběhá!

A naopak co je dobré provést po každém kole? Přepočítat se, než se jdeme znovu schovat. Přece jenom, kdyby se nějaký člověk z obavy před krvelačnou stvůrou schoval tak daleko, že by ani nevěděl, že už se hraje znovu.

A dá se hra na vlkodlaka ještě nějak zpestřit? Každá hra se vždy dá vylepšit! Může se třeba vyhlásit večerní vlkodlačí turnaj, kdy body získávají vždycky ti, co nejdéle přežijí, a tak se hraje, dokud není úplný vítěz, anebo než nadejde čas, kdy i vlkodlaci musí jít chrnět zas do svých doupat.

Jo, a jak jsme říkali, že se hra může jmenovat i Upír nebo Loki nebo cokoliv dalšího... a víte co? To si povíme zas příště!

Dan

Novější článek
« DIY Motýlek z papíru
Starší článek
Karetní hra Star Wars »